36Řekl: "Abba, Otče, tobě je všecko možné; odejmi ode mne tento kalich, ale ne, co já chci, nýbrž co ty chceš."
Příprava na zkoušku
Odevzdávám svůj život Bohu, který to se mnou myslí dobře?
Podrážděnost, třes, sevřený žaludek, průjem… stres se může projevit různě. Čím významnější zkouška, tím větší stres. Něco z toho dopadá i na Ježíše: je smutný až k smrti. Neztrácí však naději. Cituje Písmo: „pastýře budou bít“. Učedníkům sděluje, že oni v tu chvíli neobstojí. Už jejich „nepodpora“ při jeho tříhodinovém modlitebním zápasu je toho důkazem.
Ježíšův tým bude zpočátku na čas rozehnán. Ale až bude Ježíš vzkříšen, budou k němu učedníci opět shromážděni. Je tu záblesk naděje. Ježíš je však opět sklíčen a tři hodiny v kuse se modlí stále dokola tutéž větu z v. 36. Nesnaží se před zkouškou utéct. Chce si probojovat cestu k tomu, aby ji přijal. On, milovaný Syn svého Otce, musí podstoupit boj s šelmami (viz Da 7) a pak soudit svět. Nyní je však třeba se podřídit svému „abba“ – tatínkovi, který mě zná a který mě provede tím, čeho se bojím, co mi ublíží a co neznám. Mohu vykročit v poslušnosti a vím, že dojdu do cíle, protože jsem jeho milovaný syn. S ním projdu vším, i když ho přitom nevidím.
Otče, dej mi žít ve skutečnosti, že jsi mě skrze svého Syna přijal za své milované dítě.