31I řekl kněz Pinchas, syn Eleazarův, Rúbenovcům, Gádovcům a Manasesovcům: "Dnes jsme poznali, že je Hospodin uprostřed nás. Nezpronevěřili jste se Hospodinu. Vyprostili jste tím Izraelce z Hospodinových rukou."
Unáhlené soudy nebo Boží řešení
Jak zastavit válku?
Včera se Jákobovi synové objímali, dnes mají meče v rukou a chystají se do války. Jsou připraveni zabíjet jeden druhého, bratr bratra. A mají k tomu pádný důvod. I my se často ocitneme v situacích, kdy se rodinná idylka změní v bitevní pole, kdy se z bratrů stanou nepřátelé, kdy se živá církev stane minovým polem a místem smrti. A popravdě řečeno většinou k tomu máme „pádné“ důvody. V příběhu dnešního textu nakonec k válce a krveprolití nedojde. Válečná mašinerie bývá k nezastavení, přesto se tentokrát podaří válku zastavit. Jak k tomu došlo? Čteme, že přišli do země gileádské a jednali s nimi. Jednali s nimi! Prostě si o tom všem popovídali. Jak prosté. Jak těžké zároveň. To vzácné umění se zastavit, zadržet tvrdá slova a ptát se a naslouchat. Umění naslouchat si a znovu se pokoušet ty druhé pochopit. Zkrátka si v klidu popovídat. A tak se zde o válce a míru rozhoduje u jednacího stolu. Zpovzdálí sledujeme světovou politiku a zároveň řešíme svá nedorozumění a unáhlené závěry ve vlastních manželstvích, na pracovištích či v našich sborech. Najdeme cestu k rozhovoru? Najdeme cestu k pochopení a změně svých unáhlených soudů?
Pane, dej nám milost k vzájemnému respektu, naslouchání si a pochopení!