Žalm 59,10

Můj nedobytný hrad

Kde se lidé cítí v bezpečí?

Jsem dítětem v náruči svého otce. Jsem v bezpečí. Jsem pokladem v trezoru Boží lásky. Jsem v bezpečí. Jsem bojovník v kruhu svých věrných druhů. Jsem v bezpečí. Jsem orel na vršku strmé skály. Jsem v bezpečí. Konečně paluba záchranného člunu. Tak už jsem v bezpečí. A mnoho dalších obrazů vyvstává teď v naší mysli, když spolu s Davidem zpíváme o Bohu, který je nám nedobytným hradem. Nejde se nepřipojit: „Já však budu zpívat o tvé síle, nad tvým milosrdenstvím hned zrána budu plesat.“

A s apoštolem Pavlem přidám: Co k tomu dodat? Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Snad soužení nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, bída, nebezpečí? … Jsem si jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.  (Římanům 8,38)

Bože, díky, že s Tebou jsme v bezpečí.