29Pravý žid je ten, kdo je jím uvnitř, s obřízkou srdce, která je působena Duchem, nikoli literou zákona. Ten dojde chvály ne od lidí, nýbrž od Boha.
Čistý vděk
Nebojím se vyjít z davu a jít, kam mě srdce vede?
Můžeš být jakékoli národnosti, jakéhokoliv etnika a třeba jsi v té nejlepší skupině, přesto tě to neurčuje k tomu, že jsi hoden chvály. Jde o srdce, které neustále volá s vděčností k Hospodinu, které touží po jeho blízkosti a vedení. Srdce, které je vděčné. V příběhu o deseti malomocných jsou všichni uzdraveni, ale jen jeden se vrací a přichází k Hospodinu s vděkem. A byl to Samařan, který nebyl zrovna v oblibě tehdejších židů. Něco v jeho srdci ho volalo
K tomu, aby vyjádřil vděk. Vděk je obrazem věrnosti víry. Na každém kroku svého života můžeš být vděčný. Samařan přišel tedy k Ježíši, který jej uzdravil a poděkoval mu.
Nebyla to litera, nebyl to zákon. Nebyl to někdo, kdo by ho tam dotáhl. Měl svobodnou vůli. Jen Duch jej ponoukal, vděčnost jej táhla k Ježíši. A dočkal se chvály ne od lidí, ale od Hospodina. Ježíš mu řekl: běž, víra tvá tě zachránila. Není to obřízka, není to zákon, ale je to poslušnost duchu Kristovu, s nímž pak jistě budeš vědět, že se to Bohu líbí.
Pane, prosím, ať jsme opravdoví a praví lidé před Bohem.