Římanům 9.15

Tajemství vyvolení

Co když všemu nerozumím?

Zde nám Pavel pěkně zamotává hlavu. Jedná se jedno z míst, které slouží jako argumentační munice zastáncům učení o predestinaci neboli předurčení. Někdo je předurčen k věčnému životu, jiný k zatracení. A nikdo s tím nic nenadělá, i kdyby se stavěl na hlavu. Písmo si však nemůže odporovat a vyvstává tedy otázka, jak s tím jde dohromady např. výrok toho samého apoštola, že Bůh chce, aby všichni lidé byli spaseni a došli poznání pravdy (1. list Timoteovi 2.4). A mohli bychom doplnit řadu dalších míst z Písma. Celá staletí se učení teologové přeli o to, do jaké míry je naše spasení otázkou pouhé milosti a nakolik v tom hraje roli naše svobodné rozhodnutí. Jedno je však jisté. Bůh touží zachránit člověka. Tolik miluje tento svět, že za něj dal to nejdražší, svého jediného Syna. Není naším úkolem rozlousknout tajemství vyvolení, ale chopit se Boží milosti a předávat ji dál. Bez Boha nemůžeme vůbec nic, ani najít sami cestu k němu. Potřebujeme Boží milost a s pokorou přijmout skutečnost, že vše záleží na tom, který se smilovává. Mark Twain jednou řekl: „Neznepokojují mě věci, kterým v Bibli nerozumím. Znepokojuje mě to, čemu v ní dobře rozumím.“ Tomu, co nám Bůh v Kristu nabízí, není těžké porozumět. Je třeba pokory a dětské víry. Jednou pochopíme i ty nejsložitější otázky. Do té doby nám nezbývá, než se spokojit s částečným poznáním a usilovat o to nejdůležitější – víru, naději a lásku. Z nichž největší je láska.

Pane, ne všemu v Písmu rozumím. Nevím přesně, jak je to s vyvolením, ale vím přesně, jak je to s Tvojí láskou k nám lidem. Uč mě žít z Tvé milosti a nespoléhat na moji moudrost či zásluhy. Děkuji za Tvou milost!