Hospodin a Jeho otázky
Odkud přicházím? A kam jdu?
Na poušti se ozývá hlas, který nepatří žádnému z lidí. Hagar, vyhnankyni, ženu bez postavení, volá Vševidoucí. Obrací se na ni jménem. Zná její největší starost, její ponížení. Ví, jak se k ní chovají v domě Abra(ha)ma. Ale zná i to největší tajemství. Je těhotná.
„Odkud jsi přišla?“ „Z domu, kde jsem jen majetkem, ne partnerem.“
To Bůh ví, proto připomíná její status. Jsi otrokyně své paní Sáraje.
„Kam jdeš?“ „Na poušť. Poušť nemá cesty, vítr smaže všechny mé stopy. Zemřu a skončí trápení.“
Ale já s tebou mám jiné plány. I se synem, který se ti narodí. Nemusíš předem vědět, jakou zdědí genetickou výbavu. Bude nezkrotný, nebude uznávat autority (Gn 16,12), bude se vysmívat, provokovat a pohrávat si s okolím (Gn 21,9). Přesto s ním mám své plány. I on se stane otcem mnohých. Teď se vrať a pokoř se pod vůli své paní…
Z příběhu vyplývá, že nejen Abra(ha)m je vybaven na to slyšet Hospodina. Nejen s patriarchou má Bůh své plány. Abra(ha)m má s Bohem sice úžasný vztah, slyší Ho a jedná, ale i on má jen svou genetickou výbavu. Je prolhaný (a zdědí to další generace), sice slyší Boha, je ochotný licitovat o lidské duše z města zhýralců, ale ve věci vztahů se ženami je neobdarovaný. S tím si neporadí. Tam rady shůry téměř neslyší.
To vše je pro mě vlastně dobrá zpráva. Bohu mohu sloužit i s mými nedokonalostmi. On o mou službu a vztah se mnou stojí. Zná mě dokonale. Odkud jdu? Ze světa bídy, kde bych to kolikrát nejradši zabalil. Kam jdu? Chtěl bych k Tobě, a hlavně s Tebou, Bože.
„Je důležité, abychom věděli, odkud jsme přišli, protože když nevíte, odkud jste přišli, pak nevíte, kdo jste, a když nevíte, kdo jste, pak nevíte, kam jdete. A když nevíte, kam jdete, jdete patrně špatným směrem.“ (Terry Pratchett – Obléknu si půlnoc)
Duchu svatý, bez Tebe se nemám šanci dozvědět, kam přesně mám jít. Buď se mnou, kolem mě, i skrze mě