Židé rádi zkoumali Písma. Někteří se tomu věnovali i profesionálně – zákoníci. Písma obsahující Tóru, Proroky a ostatní Spisy pravidelně četli a vykládali v synagogách. Boží svědectví zde zachycené se stalo opěrným bodem pro víru i podobu zbožnosti. Pravými průkopníky zbožnosti byli farizeové, jejichž cílem nebylo nic menšího, než do puntíku naplnit Boží zákon. Život Pána Ježíše byl novým Božím oslovením. Vším, co učil a co konal, dosvědčoval, že jej poslal Bůh, jeho Otec. Mnozí byli plní otázek. Co se to dělo kolem Jana Křtitele? Co se to děje nyní kolem Ježíše? Je to z Boha? Není to z Boha. O Ježíši svědčí skutky Boží moci a lásky, spásy. Ale ani to, co pro Židy bylo tak důležité – Písmo, nezůstává stranou. Židé zkoumali Písma, ale často jim unikalo to nejdůležitější. Neviděli, že Písma se naplňují přímo před jejich očima právě v Ježíši. Jakou optikou čtu Písmo já? Co v něm hledám? Nehledám jen potvrzení svého pohledu na svět a systému věrouky? Nacházím zde živého Krista? Kéž i nám Písmo dosvědčuje to Slovo s velkým „S“.
Děkuji ti, Pane, za Písmo. Pomoz mi v něm nacházet živého Krista.