34Vše, co potřeboval, bylo mu každodenně babylónským králem poskytováno, den co den, až do dne jeho smrti, po všechny dny jeho života.
Mezi trestem a milostí
Pomohl jsi někdy někomu, kdo právě procházel svým „vězením“?
Příběh krále Jojachína je fascinující studií lidské pýchy a nečekaného vykoupení. Jeho krátká „zlá“ vláda v Jeruzalémě byla odsouzena k zániku ještě dříve, než začala, a to kvůli zpupnosti jeho otce, který pálil Boží slovo. Jojachínův osud se zdál zpečetěn v chladných zdech babylonského vězení, kde strávil celých 37 let. Tento text nás nutí k zamyšlení nad povahou spravedlnosti a času. Je 37 let v izolaci trestem za vlastní chyby, nebo dědictvím otcových hříchů? Jojachín sice nikdy nespatřil domov, ale dočkal se paradoxního milosrdenství u stolu nepřítele. Právě v tomto závěru tkví nejsilnější myšlenka: milost často přichází z nejméně očekávaných míst. Jojachínův život byl v troskách, přesto mu byl darován nový začátek bez strachu. Je to připomínka, že bez ohledu na hloubku našeho pádu existuje síla schopná nabídnout obnovu a zaopatření – ne pro naše zásluhy, ale pro laskavost Toho, kdo má nad životem moc.
Pane, uč nás být vděčnými za to, jak nás vedeš k hlubšímu poznání své milosti, i když jsme předtím zabloudili. Amen.