29Slýchali jsme o pýše Moába přepyšného, o jeho domýšlivosti, o pyšné jeho povýšenosti, o jeho nadutém srdci.
Pýcha a její konec
V čem se v mém životě může skrývat pýcha, kterou si ani neuvědomuji?
Tento oddíl znovu a důrazně pojmenovává kořen pádu Moábu - pýchu. Sebejistota, spoléhání na vlastní sílu a uzavřenost vůči Bohu vedou k nevyhnutelné zkáze, k pádu a ke smrti. Bůh však není lhostejný k těm, kdo padají. Mezi slovy soudu zaznívá i zvláštní soucit - jako by Bůh nad Moábem naříkal.
To ukazuje, že Boží soud není chladný ani krutý. Je spravedlivý, ale zároveň prostoupený bolestí nad lidskou zatvrzelostí. A nakonec přichází i náznak naděje. Bůh může padlé obnovit.
I nás dnes tento text zve k pokoře. Pýcha nemusí být nějaká okázalá, zjevná, často se skrývá v obyčejné soběstačnosti a nezávislosti na Bohu. Přesto Bůh zůstává vůči nám milosrdný a volá nás zpět.
Pane, ukaž mi mou pýchu a veď mě k pokoře a důvěře v Tebe.