Lukáš 18,38

Slepý vidí

Koho dnes považujeme za nejméně nadějného – a co když právě ten je nejblíž Božímu království?

Lukáš ukazuje jeden z paradoxů evangelia. Často si myslíme, že evangelium snadněji přijmou „slušní lidé“ – ti s morální pověstí, vyrůstající v křesťanském prostředí. V Ježíšově době to byli Židé, kteří měli Zákon i zaslíbení. A přece právě oni, dokonce i učedníci, duchovně neviděli, i když stáli blízko Krista.

A pak je tu slepec. Ten, od kterého by to nikdo nečekal. Fyzicky nevidí, ale duchovně rozpoznává, že naděje přichází v Ježíši. Volá k němu: „Smiluj se nade mnou!“ A Ježíš slyší a odpovídá.

Tento příběh nás vede k pokoře. I my jsme byli duchovně slepí a nezachránila nás naše výchova ani snaha, ale Boží milost, na kterou jsme zavolali. A právě proto můžeme doufat, že nikdo není pro evangelium beznadějný – ani hříšníci, cynici, vězni či lidé na okraji společnosti. Boží království se otevírá těm, kdo volají o milost.

 „Záchrana není pro ty, kdo si myslí, že jsou dobří, ale pro ty, kdo vědí, že jsou ztracení.“ – D. L. Moody