6Zarputilci za kořist ti padli, dřímají svůj sen; všem válečníkům ochrnuly ruce.
Izrael ve stínu říší
Co nám dává sílu jít dál?
Žalm 76 patří mezi tzv. Sijónské žalmy (Ž 46, 48, 76, 84 a 87). V nich se vyskytuje tzv. sijónská teologie, která spočívá v tom, že Sijón si Hospodin vyvolil za svůj příbytek, sídlí tam, a proto nemůže být dobyt. Z textových variant nadpisku Žalmu i z textu samotného se zdá, že dobový kontext se týká asyrského období, které pro Severní Izrael znamenalo konec a pro Judu existenciální ohrožení.
Když se podíváme na Izrael v biblické době, není mu co závidět – téměř vždy existoval ve stínu mocných říší: od Egypta, přes první impérium v dějinách – Asýrii, Babylon, Persii, Řecko až po všemocný Řím.
Profesorka Christine Hayes z Yale university ve svých přednáškách o Starém zákoně popisuje jeden zajímavý rys Izraelského národa, který mu pomohl přežít ve stínu světových impérií. Velké říše stály na ideologii moci, úspěchu a velikosti. Jakmile se jim přestalo dařit, tato ideologie začala selhávat, což urychlilo jejich rozklad.
Starý zákon, na rozdíl od ideologií velkých říší, neustále poukazuje na nedokonalost vlastních autorů, díky čemuž židovská náboženská identita s neúspěchem počítá. Text také znovu a znovu ukazuje, že navzdory mnohým selháním Bůh židovský národ nikdy neopustil. Právě tato víra pomohla židům překonat nejtěžší momenty, neboť věřili, že Bůh pro ně vždy připraví cestu ven. Tuto naději v lepší budoucnost nabízí Pán Bůh dnes také nám.
Děkujeme Ti, Pane, že nás nikdy neopouštíš!