22Avšak chrám jsem v něm nespatřil: Jeho chrámem je Pán Bůh všemohoucí a Beránek.
Nevěsta Beránkova
Kterému městu a kterému králi chci svým životem patřit?
Jan tu líčí obraz, který mi trochu bere dech – zářivé město sestupující od Boha, bez potřeby slunce, protože ho osvětluje sám Bůh. Řeka vody života, strom života u ní – jako by se vracel obraz zahrady Eden, jen tentokrát obnovený a ještě slavnější. Bůh v něm zůstává se svým lidem navždy.
Stojí to v přímém protikladu k Babylonu z předchozích kapitol – symbolu moci, lesku a nevěry bez Boha, který nakonec padne. Dvě města, dvě cesty. Ke kterému z nich svým životem patřím, pro které město jsem se rozhodl? A je to poznat na mém životě? A to na malých každodenních rozhodnutích, a ne jenom ve velkých prohlášeních. A to je možná to nejdůležitější na celém tom obrazu.
Pane, toužím patřit k tvé nevěstě a navždy přebývat ve tvém světle.
