1Každý ať se podřizuje vládní moci, neboť není moci, leč od Boha. Ty, které jsou, jsou zřízeny od Boha,
Křesťan a stát
Jaký je vztah křesťana ke svému státu?
9.4. 1945 byl v koncentračním táboře Flossenbürg popraven významný evangelický teolog Dietrich Bonhoeffer za svou účast v protinacistickém odboji. Proti nacistické tyranii se postavil přesto, že na základě učení M. Luthera (vycházejícího především z Ř 13, 1-7) mnoho německých křesťanů věřilo, že Hitler vládl z Boží vůle a je nutné ho poslouchat.
Z našeho textu podle mne vyplývají především 2 principy. 1. Církev nemá usilovat o světskou moc a nesmí světské moci zneužívat pro prosazování „své pravdy“ a svých cílů. 2. Pavel křesťany i římskou říši upozorňuje na to, že křesťanství není revoluční projekt. Křesťan se nemá snažit svrhnout „světskou moc“ a nahradit jí vládou církve. Křesťan je vzorným občanem, který ovšem „císaři“ nebude dávat to, co „patří Bohu“.
A co se týká vztahu křesťana ke státní moci, podle Ř 13, 6 jsou vládcové „v Boží službě“, když se drží svých úkolů. Úkolem vládců je udržovat řád a zákon, ne tyranizovat občany. Proto souhlasím s Bonhoefferem, že pokud se vládce stane tyranem, „Nemáme“ jako křesťané „pouze obvazovat rány obětí pod koly bezpráví, máme do paprsků kola vrazit tyč.“ (volný překlad citace z Bonhoefferovy přednášky „Církev a židovská otázka“ z dubna 1933).
Pane, nauč nás dávat „císaři, co je císařovo“, a „Bohu, co je Boží“.