20On jim však řekl: "Já to jsem, nebojte se!"
Zjevení ve vlnách
Co přináší pokoj ve vichrech života?
Učedníci jsou na moři. Tentokrát bez Ježíše. A hned dojde k dramatické situaci. Nápor větru činí manévrování lodí velice obtížným. Učedníci, byli mezi nimi i zkušení rybáři, dělají, co mohou. Vynakládají mnoho námahy do veslování – nějakých 5 km. Najednou vidí zvláštní úkaz. Kdosi či cosi se k nim blíží po vlnách. Nedivíme se, že jejich přirozenou reakcí je strach. Dost na napjaté situaci s větrem, nyní už vidíme dokonce přízraky. Když se nacházíme v nějaké turbulentní situaci svého života, děláme, co je v našich silách, abychom se udrželi nad hladinou. Nevíme, kde nám hlava stojí a obtížně se někdy v takových situacích orientujeme. Sám Ježíš nám může připadat kdesi daleko. Rozplývá se nám nejasně jako přízrak kdesi ve vlnách. Jak důležité je v takových chvílích zmatku, bouří a nejistoty slyšet Ježíšova slova: „Já to jsem, nebojte se!“ Ano, chce i nás ujistit, že je pořád tady, i když se nám zdá daleko a jaksi rozmazán. Povzbudivá je i poznámka: „Hned se loď ocitla u břehu, k němuž jeli.“ Ježíš má moc i všelijaké naše upocené pachtění dovést k dobrému cíli.
Pane, daruj mi svůj pokoj ve vlnách.