15A kdo nebyl zapsán v knize života, byl uvržen do hořícího jezera.
Je tvé jméno v knize života?
Jakou naději mám pro den, kdy budu stát před Božím trůnem?
Tahle kapitola je pro mě zvláštní směsicí naděje a vážnosti. Na jedné straně vidíme, že smrt není poslední slovo pro ty, kdo patří Kristu – čeká je podíl na jeho vládě. Na druhé straně přichází obraz, který nejde jen tak přejít: veliký bílý trůn, otevřené knihy a chvíle, kdy už nic nepůjde skrýt ani vysvětlit.
Přiznám se, že mě takové představy dřív spíš děsily. Ale čím víc o tom přemýšlím, tím jasněji vidím, že jde hlavně o otázku, kam patřím – ne o to, co všechno jsem stihl nebo nestihl. Kdo je zapsán v knize života, nemusí se toho dne bát. Jeho příběh totiž nekončí soudem, ale životem u toho, který zvítězil.
Pane Ježíši, chci patřit tobě. Děkuji, že v tobě mám naději na život, který nekončí.
