Českobratrská církev evangelická

Jelikož je můj táta farářem Českobratrské církve evangelické, byl pro mě život ve sboru a život v církvi odmala naprosto samozřejmý. V pubertě jsem se hodně našla v mládežnických aktivitách, pořádaných naším sborem a regionální mládeží. To mi vrostlo do srdce natolik, že jsem svůj tehdejší sbor v Jablonci nad Nisou považovala za širokou rodinu a namotivovalo mě to ke studiu teologie. Bylo to způsobeno mimo jiné také pocitem, že jsem od církve mnoho dostala a ráda bych jí darovala zase něco já...ideálně svou prací. Víra se ve mě prohlubovala a znovuobjevovala právě v letech studia na evangelické teologické fakultě. Do té doby jsem mnoho věcí moc nepromýšlela, brala jsem je jako pravidla, ve kterých jsem vyrostla a jako jakousi samozřejmost.
V rámci studia jsem vyjela na rok do německého Lipska. Tento rok mě v mnohém velmi inspiroval. Po studiu jsem nastoupila roční vikariát (praxe pod zkušeným farářem). To byl pro mé budoucí povolání rozhodující rok, protože jsem si mohla vyzkoušet a srovnat, zda je to skutečně to, co bych ráda dělala. Zároveň jsem v tom čase poznala svého manžela. Po vikariátu jsem ještě sbírala zkušenosti roční prací v německém falckém městě Kaiserslautern, kde jsem sloužila ve sboru jako 2. farářka.
Poté jsem se stala farářkou na Vysočině v tolerančním sboru v Sázavě a Žďáru nad Sázavou. Zde žiji se svým mužem již sedm let. Máme dvě dcerky (4 a 6 let) a užíváme si život v malebné krajině.
Víra je pevnou součástí mého života a jsem moc ráda, že ji můžu upevňovat v každodenním pracovním i osobním životě.