Lukáš Sztefek /úvahy 24-01 (1.1.-10.1.)
Slezská církev evangelická augsburského vyznání
Čtyři setkání s Ježíšem – životní příběh
Setkání první.
Krásné horké červencové odpoledne, píše se rok 1990 a v místním evangelickém kostele v Komorní Lhotce je už vše připraveno na odpolední evangelizaci. Slovem bude sloužit významný host, dlouholetý pracovník s dětmi - Samuel Doherty. Nejen děti s otevřenými ústy poslouchají jeho nadšené povídání o Pánu Ježíši. Na konci zaznívá pro všechny jasná výzva: „Všichni, kteří by chtěli přijmout odpuštění svých hříchu a začít nový život s Pánem Ježíšem, mohou po skončení přijít dopředu.“ V lavici po celou dobu sedí nehnut klučina, kterému bylo před pár dny teprve 7 let. Jeho srdce při slovech o Pánu Ježíši zahořelo a v uších mu zůstal hlas: „Dnes mi odevzdej svůj život“. Před oltářem vidí učitele nedělních besídek, včetně svojí maminky, kteří jsou připraveni se s dětmi modlit. Chlapec s pláčem dobíhá ke své mamince a povídá jí o tom, že bych chtěl vydat svůj život Pánu Ježíši. Jeho srdce hoří. Pláče nejen syn, ale i maminka.
Setkání druhé.
Chlapec dospívá v muže a v posledním ročníku svého studia na pedagogické fakultě v Ostravě, obor Vychovatelství, nastupuje na povinnou dlouhodobou praxi do dětského domova se školou v Těrlicku. A toho mrazivého únorového podvečera je svědkem téměř tragické události. Ve vzdoru zde utíká z domova jedenáctiletý chlapec a velmi silně hrozí, že venku umrzne, protože mizí bosky a oblečen je podle svědectví jen v krátkém rukávu. Jako přímý účastník této události se student Vysoké školy snaží bezprostředně pomoci. Prohledává okolí Těrlické přehrady a je rovněž v telefonickém spojení s vychovatelkou, zda se chlapec náhodou nevrací zpátky. Žádné nové zprávy. Aby se při hledání pohyboval rychleji, běží, a přitom volá k Bohu: „Bože, dej mi toho chlapce najít, hlavně, aby se mu nic nestalo.“ Volá ho jménem a po nějakém čase slyší prokřehlé volání: „Tady jsem“. Chlapec sedí promrzlý v lese u jednoho stromu a je plný úzkosti. Student mu neodkladně podává svoji zimní bundu a posazuje na svá ramena, aby se už chlapec nemusel dotýkat bosky vysoké sněhové pokrývky. Student plný radosti přivádí chlapce nazpět, ale v tom však zazní v jeho srdci tak jasný a zřetelný Ježíšův hlas: „...miluješ mě?... Pas mé ovce.“ Toto zavolání bylo natolik silné, že hned následující rok nastupuje na stáž v Křesťanské akademii mladých. Jedná se o roční vzdělávací program zaměřený na evangelizaci a učednictví určený křesťanům, které si Bůh povolává do služby.
Setkání třetí.
Ze studenta se nám stává zaměstnanec občanského sdružení AVE, který chodí po dobu dvou let do škol s různými preventivními programy. Poté přijímá ve Slezské církvi evangelické místo pastoračního pracovníka pro mládež. V rámci svého povolání chce ukazovat na Boha mladým lidem ze všech svých sil, a proto ve snaze pomoci zve na večeři kamaráda, který před velmi krátkou dobou odevzdal svůj život Ježíši. Po povzbudivém dvouhodinovém rozhovoru však slyší z jeho úst tvrdá slova: „Ty se stydíš za Ježíše!“ Pro našeho zaměstnance to byla těžká slova, ale díky Ježíši mohla způsobit další revoluci v jeho životě.
V krátkém čase je veden k poslechu série vyučování Dava Pattyho z listu Filipským a k zamyšlení Oswalda Chamberse z knihy To nejlepší pro Jeho slávu, kde čte tato slova: „Být spasen a uvidět Ježíše není totéž. Pohled na Ježíše vás však nadobro změní. Ostatní věci už pro nás nebudou mít takový půvab, jako měly dřív. Vždy by nám měl být jasný rozdíl mezi tím, jaký Ježíš je, a tím, co pro nás udělal. Vidíme-li pouze to, co pro nás Ježíš udělal, náš Bůh není dostatečně velký.“
Po dvouměsíčním hledání může konečně konstatovat: „Nyní už vidím“. Nejde o nějaké mystické zjevení, ale o to, že se setkává s Ježíšem naprosto jinak. Při vyslovení jména „Ježíš“ prožívá obrovskou radost. Při čtení Božího slova poznání Krista začíná vystupovat z každého verše, uchvacuje jeho život. S apoštolem Pavlem tak dospívá k vyznání: „A vůbec všechno pokládám za ztrátu vzhledem k té nevýslovné hodnotě poznání Krista“ Filipským 3, 8
Čtyři setkání s Ježíšem – životní příběh
Setkání první.
Krásné horké červencové odpoledne, píše se rok 1990 a v místním evangelickém kostele v Komorní Lhotce je už vše připraveno na odpolední evangelizaci. Slovem bude sloužit významný host, dlouholetý pracovník s dětmi - Samuel Doherty. Nejen děti s otevřenými ústy poslouchají jeho nadšené povídání o Pánu Ježíši. Na konci zaznívá pro všechny jasná výzva: „Všichni, kteří by chtěli přijmout odpuštění svých hříchu a začít nový život s Pánem Ježíšem, mohou po skončení přijít dopředu.“ V lavici po celou dobu sedí nehnut klučina, kterému bylo před pár dny teprve 7 let. Jeho srdce při slovech o Pánu Ježíši zahořelo a v uších mu zůstal hlas: „Dnes mi odevzdej svůj život“. Před oltářem vidí učitele nedělních besídek, včetně svojí maminky, kteří jsou připraveni se s dětmi modlit. Chlapec s pláčem dobíhá ke své mamince a povídá jí o tom, že bych chtěl vydat svůj život Pánu Ježíši. Jeho srdce hoří. Pláče nejen syn, ale i maminka.
Setkání druhé.
Chlapec dospívá v muže a v posledním ročníku svého studia na pedagogické fakultě v Ostravě, obor Vychovatelství, nastupuje na povinnou dlouhodobou praxi do dětského domova se školou v Těrlicku. A toho mrazivého únorového podvečera je svědkem téměř tragické události. Ve vzdoru zde utíká z domova jedenáctiletý chlapec a velmi silně hrozí, že venku umrzne, protože mizí bosky a oblečen je podle svědectví jen v krátkém rukávu. Jako přímý účastník této události se student Vysoké školy snaží bezprostředně pomoci. Prohledává okolí Těrlické přehrady a je rovněž v telefonickém spojení s vychovatelkou, zda se chlapec náhodou nevrací zpátky. Žádné nové zprávy. Aby se při hledání pohyboval rychleji, běží, a přitom volá k Bohu: „Bože, dej mi toho chlapce najít, hlavně, aby se mu nic nestalo.“ Volá ho jménem a po nějakém čase slyší prokřehlé volání: „Tady jsem“. Chlapec sedí promrzlý v lese u jednoho stromu a je plný úzkosti. Student mu neodkladně podává svoji zimní bundu a posazuje na svá ramena, aby se už chlapec nemusel dotýkat bosky vysoké sněhové pokrývky. Student plný radosti přivádí chlapce nazpět, ale v tom však zazní v jeho srdci tak jasný a zřetelný Ježíšův hlas: „...miluješ mě?... Pas mé ovce.“ Toto zavolání bylo natolik silné, že hned následující rok nastupuje na stáž v Křesťanské akademii mladých. Jedná se o roční vzdělávací program zaměřený na evangelizaci a učednictví určený křesťanům, které si Bůh povolává do služby.
Setkání třetí.
Ze studenta se nám stává zaměstnanec občanského sdružení AVE, který chodí po dobu dvou let do škol s různými preventivními programy. Poté přijímá ve Slezské církvi evangelické místo pastoračního pracovníka pro mládež. V rámci svého povolání chce ukazovat na Boha mladým lidem ze všech svých sil, a proto ve snaze pomoci zve na večeři kamaráda, který před velmi krátkou dobou odevzdal svůj život Ježíši. Po povzbudivém dvouhodinovém rozhovoru však slyší z jeho úst tvrdá slova: „Ty se stydíš za Ježíše!“ Pro našeho zaměstnance to byla těžká slova, ale díky Ježíši mohla způsobit další revoluci v jeho životě.
V krátkém čase je veden k poslechu série vyučování Dava Pattyho z listu Filipským a k zamyšlení Oswalda Chamberse z knihy To nejlepší pro Jeho slávu, kde čte tato slova: „Být spasen a uvidět Ježíše není totéž. Pohled na Ježíše vás však nadobro změní. Ostatní věci už pro nás nebudou mít takový půvab, jako měly dřív. Vždy by nám měl být jasný rozdíl mezi tím, jaký Ježíš je, a tím, co pro nás udělal. Vidíme-li pouze to, co pro nás Ježíš udělal, náš Bůh není dostatečně velký.“
Po dvouměsíčním hledání může konečně konstatovat: „Nyní už vidím“. Nejde o nějaké mystické zjevení, ale o to, že se setkává s Ježíšem naprosto jinak. Při vyslovení jména „Ježíš“ prožívá obrovskou radost. Při čtení Božího slova poznání Krista začíná vystupovat z každého verše, uchvacuje jeho život. S apoštolem Pavlem tak dospívá k vyznání: „A vůbec všechno pokládám za ztrátu vzhledem k té nevýslovné hodnotě poznání Krista“ Filipským 3, 8