Petr Adame /úvahy 24-34 (1.12.-10.12.)
Církev adventistů sedmého dne
Jmenuji se Petr Adame a je mi 61 let. Jsem kazatelem Církve adventistů sedmého dne, manžel skvělé ženy Danky, táta dvou dětí a děda tří vnoučat. V současnosti působím na jihu Čech v Českých Budějovicích a okolí.
Přestože jsem se narodil do praktikující křesťanské rodiny, od mých pěti let se můj táta stal kazatelem, cestu k Bohu jsem si musel hledat. Obrácení ke Kristu jsem prožil ve svých dvaceti letech – (po období vzdoru a rebelie, které trvalo od cca 14-18ti let), protože Pán Bůh nemá vnoučata, ale pouze syny a dcery. Můj vzdor také mj. posílilo to, že jsem díky povolání mého otce nemohl jít studovat a byl jsem nasměrován na hornické učiliště, kde jsem se vyučil důlním elektrikářem. Škola byla čtyřletá a po ní se můj pobyt v hornictví prodloužil ještě o dalších devět let. Podepsal jsem totiž náhradní vojenskou službu v dolech, protože jsem se nechtěl jít učit bojovat za zločinecký režim, který v naší zemi vládnul.
Přestože jsem si na prahu dospělosti říkal, že nikdy kazatelem nebudu, jak se říká: nikdy neříkej nikdy. Toto mé rozhodnutí vzalo časem za své a já ve svých 22 letech začal studovat dálkový teologický seminář naší církve. Původní plán byl, abych si jen rozšířil znalosti Bible. Pro kazatelskou službu mě inspirovali někteří kazatelé z naší církve a velmi silně náš vedoucí mládeže, který se později také sám stal kazatelem.
I když oba s manželkou pocházíme ze severní Moravy, krátce po sametové revoluci jsme byli povoláni do kazatelské služby na sever Čech. Do Teplic v Č. a okolí. Postupně jsme prošli Čechy „křížem krážem“. Dalším místem byl Hradec Králové a Jaroměř, pak Praha, Hronov a okolí a nyní jih Čech.
Mému srdci byla vždy blízká služba dětem a mladým lidem jak v církvi, tak i mimo ni. Dlouhá léta jsem navštěvoval střední i základní školy jako lektor primární prevence. (ACET, Etické dílny) Od roku 2016 sloužím jako koordinátor Národního týdne manželství.
Jmenuji se Petr Adame a je mi 61 let. Jsem kazatelem Církve adventistů sedmého dne, manžel skvělé ženy Danky, táta dvou dětí a děda tří vnoučat. V současnosti působím na jihu Čech v Českých Budějovicích a okolí.
Přestože jsem se narodil do praktikující křesťanské rodiny, od mých pěti let se můj táta stal kazatelem, cestu k Bohu jsem si musel hledat. Obrácení ke Kristu jsem prožil ve svých dvaceti letech – (po období vzdoru a rebelie, které trvalo od cca 14-18ti let), protože Pán Bůh nemá vnoučata, ale pouze syny a dcery. Můj vzdor také mj. posílilo to, že jsem díky povolání mého otce nemohl jít studovat a byl jsem nasměrován na hornické učiliště, kde jsem se vyučil důlním elektrikářem. Škola byla čtyřletá a po ní se můj pobyt v hornictví prodloužil ještě o dalších devět let. Podepsal jsem totiž náhradní vojenskou službu v dolech, protože jsem se nechtěl jít učit bojovat za zločinecký režim, který v naší zemi vládnul.
Přestože jsem si na prahu dospělosti říkal, že nikdy kazatelem nebudu, jak se říká: nikdy neříkej nikdy. Toto mé rozhodnutí vzalo časem za své a já ve svých 22 letech začal studovat dálkový teologický seminář naší církve. Původní plán byl, abych si jen rozšířil znalosti Bible. Pro kazatelskou službu mě inspirovali někteří kazatelé z naší církve a velmi silně náš vedoucí mládeže, který se později také sám stal kazatelem.
I když oba s manželkou pocházíme ze severní Moravy, krátce po sametové revoluci jsme byli povoláni do kazatelské služby na sever Čech. Do Teplic v Č. a okolí. Postupně jsme prošli Čechy „křížem krážem“. Dalším místem byl Hradec Králové a Jaroměř, pak Praha, Hronov a okolí a nyní jih Čech.
Mému srdci byla vždy blízká služba dětem a mladým lidem jak v církvi, tak i mimo ni. Dlouhá léta jsem navštěvoval střední i základní školy jako lektor primární prevence. (ACET, Etické dílny) Od roku 2016 sloužím jako koordinátor Národního týdne manželství.