Církev československá husitská

Pocházím z rodiny sice pokřtěné, ale nepraktikující. Do osobního kontaktu s církví jsem se poprvé dostala po revoluci 1989, když paní farářka Helena Salfická z Církve československé husitské nabídla na základní škole výuku náboženství. Zpočátku jsem to vnímala jako jeden ze zájmových kroužků mezi dalšími. Změna nastala, když tragicky zemřel tehdejší varhaník a bohoslužby byly bez varhanního doprovodu. Jako žákyně ZUŠ na klavír jsem byla požádána, zda to nechci zkusit. Liturgie Karla Farského mi doslova učarovala. Skrze nedělní bohoslužby, varhanní kurzy pořádané naší církví a další akce pro mládež jsem pomalu vplouvala do života církevního i toho duchovního. V církvi jsme se setkala se spoustou úžasných inspirativních lidí, kolegy faráři/farářkami i laiky ve sborech. Církev se mi stala milým domovem, kam se snažím přivádět i své tři děti, další členy rodiny a kohokoli, kdo touží slyšet Boží slovo.