Úterý 20. února

Genesis 43,1-14

¹Hlad těžce doléhal na zemi dále. ²Když spotřebovali obilí, které dovezli z Egypta, řekl jim otec: "Nakupte nám znovu trochu potravy." ³Juda odvětil: "Ten muž nás důrazně varoval a prohlásil: "Mou tvář nespatříte, nebude-li s vámi váš bratr." ⁴Jsi-li ochoten pustit s námi našeho bratra, sestoupíme do Egypta a nakoupíme ti potravu. ⁵Nejsi-li však ochoten ho pustit, nesestoupíme. Ten muž nám přece řekl: "Mou tvář nespatříte, nebude-li s vámi váš bratr." ⁶Izrael se otázal: "Proč jste jednali vůči mně tak bezohledně a pověděli tomu muži, že máte ještě bratra?" ⁷Odvětili: "Ten muž se nás neodbytně vyptával na nás a na náš rod. Ptal se: "Je ještě naživu váš otec? Máte ještě bratra?" Pověděli jsme mu jen to, nač se přímo zeptal. Což jsme vůbec mohli tušit, že řekne: "Přiveďte svého bratra dolů"?" ⁸Potom se na otce Izraele obrátil Juda: "Pusť toho chlapce se mnou, ať můžeme jít. Tak zůstaneme naživu a nezemřeme - ani my ani ty ani naši maličcí. ⁹Já sám se za něho zaručuji, můžeš mě volat k odpovědnosti. Jestli ti ho nepřivedu a nepostavím před tebe, prohřešil jsem se proti tobě na celý život. ¹⁰Vždyť kdybychom nebyli otáleli, mohli jsme už být dvakrát zpátky." ¹¹Otec Izrael jim řekl: "Když to tak musí být, učiňte toto: Vezměte si do nádob něco opěvovaných vzácností země a doneste je dolů tomu muži jako dar: trochu mastixu a trochu medu, ladanum a masti, pistácie a mandle. ¹²Vezměte s sebou dvojnásobnou částku stříbra a stříbro, které vám bylo vráceno do žoků, osobně vraťte; snad to byl omyl. ¹³Vezměte i svého bratra a hned se navraťte k tomu muži. ¹⁴Sám Bůh všemohoucí ať vás obdaří před tváří toho muže slitováním, aby propustil vašeho druhého bratra i Benjamína. Teď zůstanu úplně bez dětí!"