Přísloví 14,20-35
20Chudého nemá rád ani jeho druh, kdežto mnoho je těch, kdo milují bohatého. 21Kdo pohrdá svým druhem, hřeší, kdežto blaze tomu, kdo se slitovává nad utištěnými. 22Což nebloudí ti, kdo osnují zlé věci? Kdežto milosrdenství a věrnost provází ty, kdo chystají dobro. 23Každé trápení je k užitku, ale pouhé mluvení vede k nedostatku. 24Korunou moudrých je jejich bohatství, ale pošetilost hlupáků zůstává pošetilostí. 25Pravdivý svědek druhé vysvobodí, kdežto lstivý šíří lži. 26V bázni před Hospodinem má člověk pevné bezpečí a útočiště pro své syny. 27Bázeň před Hospodinem je zdroj života, pomůže uniknout léčkám smrti. 28V množství lidu spočívá důstojnost krále, kdežto úbytek národa je zkáza pro vládce. 29Shovívavý oplývá rozumností, kdežto ukvapený vystavuje na odiv pošetilost. 30Mírné srdce je tělu k životu, kdežto žárlivost je jako kostižer. 31Kdo utiskuje nuzného, tupí toho, kdo jej učinil, kdežto ctí ho ten, kdo se nad ubožákem slitovává. {32}Svévolník bude sražen zlem, jež páchá, kdežto spravedlivý má útočiště i při smrti. 33V srdci rozumného spočívá moudrost, kdežto co je v nitru hlupáků, se pozná. 34Spravedlnost vyvyšuje pronárody, kdežto hřích je národům pro potupu. 35Král má zalíbení v prozíravém služebníku, kdežto jeho prchlivost dolehne na toho, kdo jedná ostudně.
Zpět na úvahu autora!