Úterý 4. června

Skutky 13,42-52

⁴²Když Pavel a Barnabáš vycházeli ze synagógy, všichni je prosili, aby k nim o tom všem znovu promluvili příští sobotu. ⁴³Shromáždění se rozcházelo a mnoho židů i obrácených pohanů, kteří ctili jediného Boha, doprovázelo Pavla a Barnabáše; ti s
nimi rozmlouvali a povzbuzovali je, aby se drželi Boží milosti. ⁴⁴Příští sobotu přišlo skoro celé město slyšet Boží slovo. ⁴⁵Když židé viděli tolik lidí, naplnila je závist a začali Pavlovým slovům odporovat a rouhat se. ⁴⁶Ale Pavel a Barnabáš směle prohlásili: "Vám židům mělo být slovo Boží zvěstováno nejprve. Protože je odmítáte, a tak sami sebe odsuzujete k ztrátě věčného života, obracíme se k pohanům. ⁴⁷Vždyť Pán nám přikázal: `Ustanovil jsem tě, abys byl světlem pohanům a nesl spásu až na sám konec země.´ ⁴⁸Když to pohané uslyšeli, radovali se a velebili slovo Páně; ti pak, kteří byli vyvoleni k věčnému životu, uvěřili. ⁴⁹A slovo Páně se šířilo po celé krajině. ⁵⁰Ale židé pobouřili vznešené ženy, které také ctily jediného Boha, pobouřili i přední muže toho města, podnítili tím proti Pavlovi a Barnabášovi nepřátelství a vyhnali je ze svého kraje. ⁵¹Oni na svědectví proti nim setřásli prach s nohou a odešli do Ikonia. ⁵²Ale učedníci byli naplnění radostí a Duchem svatým.