Neděle 9. února

Žalm 18,1-20

¹Pro předního zpěváka. Žalm Hospodinova služebníka Davida, který přednášel slova této písně Hospodinu v den, kdy jej Hospodin vysvobodil ze spárů všech jeho nepřátel i z rukou Saulových. ²Pravil: Miluji tě vroucně, Hospodine, moje sílo. ³Hospodine, skalní štíte můj, má pevná tvrzi, vysvoboditeli, Bože můj, má skálo, utíkám se k tobě, štíte můj a rohu spásy, nedobytný hrade! ⁴Když jsem vzýval Hospodina, jemuž patří chvála, byl jsem zachráněn před svými nepřáteli. ⁵Ovinuly mě provazy smrti, zachvátily mě dravé proudy Ničemníka, ⁶provazy podsvětí se kolem mne stáhly, dostihly mě léčky smrti. ⁷V soužení jsem vzýval Hospodina, k svému Bohu o pomoc jsem volal. Uslyšel můj hlas ze svého chrámu, mé volání proniklo až k jeho sluchu. ⁸Země se zachvěla, roztřásla se, hory v základech se hnuly, chvěly se před jeho plamenným hněvem. ⁹Z chřípí se mu valil dým, z úst sžírající oheň, planoucí řeřavé uhlí. ¹⁰Sklonil nebesa a sestupoval, pod nohama černé mračno. ¹¹Na cheruba usedl a letěl a vznášel se na perutích větru. ¹²Temno učinil svou skrýší, stánkem kolem sebe, temné vodstvo, mračna prachu. ¹³Mračna se hnala před jeho jasem, krupobití a hořící uhlí. ¹⁴Hospodin na nebi zaburácel, Nejvyšší vydal svůj hlas, krupobití a hořící uhlí. ¹⁵Vyslal své šípy a rozehnal mračna, množstvím blesků je uvedl v zmatek. ¹⁶Tu se objevila koryta vod, základy světa se obnažily, když jsi, Hospodine, zaútočil, když jsi zadul svým hněvivým dechem. ¹⁷Vztáhl ruku z výše, uchopil mě, vytáhl mě z nesmírného vodstva. ¹⁸Nepříteli mocnému mě vyrval, těm, kdo nenáviděli mě, kdo zdatnější byli. ¹⁹Přepadli mě v den mých běd, ale Hospodin mě podepíral, ²⁰učinil mě volným; ubránil mě, protože si mě oblíbil.