1 Jan 3,10

Každý hřeší, ale jen někdo napravuje

Co dělám proto, abych byl Božím člověkem?

Apoštol Jan se v textu, který jsme mohli číst, snaží odlišit lidi Boží od lidí ďáblových. Jako měřítko používá netradičně hřích: podle něj kdo hřeší, není z Boha, kdo nehřeší, z Boha je. Na jednu stranu jednoduchá definice, která nás však musí při hlubším promýšlení trochu trápit. Nebo snad znáte křesťana, který nehřeší? Jistě, své hříchy vyznáváme, prosíme Boha o odpuštění a přijímáme jeho úžasnou milost. Jenže to nic nemění na tom, že stále hřešíme. Jak si tedy poradit se slovy apoštola Jana? Znamená to snad, že nikdo z nás není z Boha? Sám pro sebe jsem našel odpověď ve verši 10.: „Podle toho se poznají děti Boží a děti ďáblovy: žádný, kdo nečiní spravedlnost a kdo nemiluje svého bratra, není z Boha.“ Cítím v tom ozvěnu textu evangelií „po ovoci je poznáte“. Člověk Boží se totiž snaží o nápravu svých hříchů a o projevování lásky, zatímco člověk zlý se o to nesnaží. Právě úsilí vynaložené směrem k Bohu a lásce, je tím, co nás odlišuje. Každý malý krok k dobru dělá velký rozdíl.

Bože, dávej mi sílu a příležitosti činit dobro pro své okolí.