20Víme, že Syn Boží přišel a dal nám schopnost rozeznávat, abychom poznali, kdo je pravý Bůh. A jsme v tom pravém Bohu, protože jsme v jeho Synu Ježíši Kristu. On je ten pravý Bůh a věčný život.
Bez pokání není záchrana
Co se staví mezi mě a Ježíše?
Už jako malý jsem chodíval do kostela s maminkou a mými sourozenci. Táta nechodil, zůstával doma a vařil oběd. Ale důvod, proč s námi nechodil, byl ten, že chtěl být komunistou. Jak jsem rostl, i já jsem se začal vzpírat účasti na nedělní bohoslužbě. Důvodem byla televize, chtěl jsem se dívat na dopolední pásmo pohádek. Maminka ale byla pevná a říkala: až ti bude osmnáct, rozhodneš se podle sebe, ale teď za tebe zodpovídám já, a tak budeš dělat to, co já vidím jako nejdůležitější. V osmnácti jsem přestal chodit do kostela a nedělní dopoledne prospal, protože sobotní večer jsem trávil s kamarády na zábavě, nebo v hospodě. Do kostela jsem zašel už jen sporadicky. Za to výčitky svědomí, prázdnota a pochybnosti se zabydlely v mém srdci. Hledal jsem životní moudrost v knihách, ale přesto si připadal strašně sám. Ve třiceti letech jsem cítil, že doslova potřebuji zachránit. A tehdy jsem se s kamarádem modlil modlitbu přijetí, poprosil Ježíše o odpuštění a o pomoc.
Pane Ježíši žasnu nad Tvojí láskou, že jsi za mě položil život, i když já Tě přehlížel. Prosím, pomoz mi střežit moje srdce a dej, abych Tě očima víry stále viděl.