15Jsme totiž jakoby vůní kadidla, jež Kristus obětuje Bohu; ta vůně proniká k těm, kteří docházejí spásy, i k těm, kteří spějí k zahynutí.
Ježíšův průvod a parfém
Jak můj život ukazuje na Krista?
Pavel chválí Boha a aby vysvětlil, jak na Něj ukazuje on se svými spolupracovníky, používá metaforu z vojenského prostředí a poté metaforu vůně. Když římští generálové slavili vítězství, tak za určitých podmínek učinili takzvaný triumfální průvod, jako politickou agitaci. Součástí průvodu byli i zajatci z dobytého území. Je-li to Kristův průvod, pak není k oslavě vítězství Říma, ale k oslavě Ježíšova vítězství nad smrtí, a Pavel se svými spolupracovníky jsou v tomto průvodu vedeni jako Ti, které si Kristus získal a kteří ukazují ne na sebe, ale na něj.
Obraz vůně je pak o tom stejném: Pavel a jeho spolupracovníci všude, kam jsou Bohem posláni šíří jeho vůni. Bez příkras. Ukazují slovem i činem na Krista. Každý však na tuto vůni reaguje jinak. Jednomu je jako parfém ze zahrady Eden, druhému jako smrtící jed. Ne nadarmo se proto Pavel ptá: „Kdo je vůbec k takovému poslání způsobilý?“ Díky Bohu to však není o nás.
Žijte v lásce, tak jako Kristus miloval nás a sám sebe dal za nás jako dar a oběť, jejíž vůně je Bohu milá. (Ef 5,2)