2 Korintským 4,10

Sláva a slabost apoštolů

Musíme nosit na sobě znamení Ježíšovy smrti?

Při prvním čtení tohoto textu jsme přesvědčeni, že vše, co je psáno, patří všem křesťanům stejně. Je to o smrti – o slabosti našeho těla, a o životě – slávě Kristově, která skrze víru ve věřících pracuje. Při pozornějším zjištění narazíme na verš, kterým apoštol Pavel mluví o rozdílu mezi apoštoly a věřícími: „A tak na nás koná své dílo smrt, na vás však život“ (4,10). Bůh chtěl, aby apoštolové byli výjimeční lidé, kteří měli svědectví o Ježíši Kristu zpečetit svou mučednickou smrtí. Proto také nosili nesmírnou Boží moc v hliněných nádobách (4,7). Avšak stejně jako oni mohou všichni věřící v Ježíše Krista vědět, že tato stejná Boží moc nás vzkřísí k životu a postaví nás před Ježíše ve společnosti žijících i proměněných svatých. Tak můžeme denně čelit smrti, udržováni vírou ve vzkříšení. Všechny Pavlovy zkoušky byly pro Církev i k Boží slávě. Tato milost, daná jednomu, se rozšiřuje k mnohým, pro Boží slávu.

Pane, děkujeme za tvou moc, která nás vzkřísí a promění k životu věčnému.