2 Paralipomenon 14,11

Útěcha vzatá z minulosti

Máme dobrou paměť na ty dobré události, kdy Bůh pomohl?  

Správného fanouška superhrdinů nikdy neomrzí příběhy, kdy hrdina po mnohých dobrodružstvích slavně zvítězí.  Protože tak to má být. A protože naše srdce jsou křehká a důvěra v v to, že dobro má svůj smysl, a nakonec zvítězí, potřebuje přiživit. Zdá se, že z podobných důvodů Žida neomrzí číst o bitvách, kdy Hospodin pomohl svému národu a dopřál jim vítězství. Jeden, dva příběhy by nestačily zahnat tu těžkou mlhu úzkosti, která někdy člověka přepadá, i věřícího člověka. A proto, Bible nešetří povzbudivými příběhy, i když neopomene zdůraznit, kdo je tam ten skutečný superhrdina. Když Pán pomohl těm, a těm, a ještě těm, tak je naděje, že moje modlitby budou vyslyšeny.  Opakování je zdroj naděje.
To, co je v Písmu napsané, se nám neztratí, proto to také psali. Ale Boží pomoc nepřicházela jen tehdy dávno, přicházela i později, i v životě lidí, které známe osobně, i v našem vlastním životě. Stává se nám někdy, že se ty příběhy ztratí? Že se na ně nevyptáme, že je zapomeneme? Třeba i naše vlastní příběhy?   Ať už formou deníků nebo jinak, stojí za to, připomínat si a uchovávat každý povzbudivý příběh Boží pomoci. 

Drahý Ježíši, připomeň nám, co jsme zapomněli, a dej naději, kde není!