2Jóaš činil to, co je správné v Hospodinových očích, po všechny dny kněze Jójady.
Stačí jeden
Jakým požehnáním může být věrnost jediného Božího dítěte?
Král Jóaš vládl Božímu lidu dobře již v sedmi letech svého života – mnohem lépe než ve svém stáří. Proč? Neboť si Hospodin použil jednoho věrného muže, jemuž záleželo na věcech Božích více než těch lidských. Jediný člověk, jakým byl kněz Jójada, je nepopsatelným požehnáním pro celou církev Boží. Stejným způsobem i my jsme Bohu milí, když se věrně držíme Krista na tom místě, kam nás ustanovuje, když se věrně staráme, byť o jediného človíčka, když jsme věrní i v té nejmenší práci. Jójada byl věrný, když se staral o jediné malé dítě a jaké požehnání z toho vzešlo pro celý lid Boží?
Jak nás učil i Martin Luther: „Bůh nepotřebuje naše dobré skutky, ale náš bližní ano.“