20Duch Boží vyzbrojil Zekarjáše, syna kněze Jójady. Postavil se proti lidu a řekl jim: "Toto praví Bůh: Proč přestupujete Hospodinovy příkazy? Nepotkáte se se zdarem. Poněvadž jste opustili Hospodina, opustí on vás."
Obléhán, ale ne zničen
Jakou útěchu dává Pán své církvi uprostřed nejrůznějších hrozeb a tužeb po umlčení?
Po smrti kněze Jójady je zabit i jeho syn, neboť nechtěl mlčet. Mnohokrát se lidé již snažili umlčet Boží slovo, ale marně, bezúspěšně, často s naprosto opačným výsledkem. Dnešní text nám také ukazuje na krále a jeho dvůr snažící se umlčet proroky a Boží milostivé volání. Mysleli si, že vraždou zavřou pusu každému prorokovi, mysleli si, že vraždou umlčí samotného Boha. Ježíšův prázdný hrob však mluví jasně až dodnes, a to ústy Jeho církve, nepřemožitelné, nezničitelné, neboť stojí na pevném základu, úhelném kameni, jímž je vzkříšený Kristus.
Jak psal i Cyprián, že člověk: „držící se evangelia, může být zabit jako ten, kdo se drží Kristova přikázání; avšak nemůže být poražen.“