2 Paralipomenon 27,6

Bůh především!

Dělám, co mohu?

Dnešní text navazuje na úvahu z předchozího dne. Jótam měl otce, kterého nemohl obejmout. Byl totiž malomocný, protože chtěl pálit kadidlo před Hospodinem, ale to nebylo dovoleno nikomu jinému, než kněžím - tedy ani králi. Proto byl za to Hospodinem potrestán. Jaká to lekce pro Jótama. Měl zbožného dědečka i otce, ale nechoval se úplně jako oni. Poučil se z jejich chyb, dovolil, aby jeho srdce naplňovalo více bázně před Hospodinem, než jak to viděl u svého otce. Uzijášův trest byl pro Jótama požehnáním. Ne v tom, že by to bylo něco hezkého, ale v tom, že mohl vidět, že Hospodin je živý (projevil svou moc propuknutím malomocenství na jeho pyšném otci) a v tom, že Hospodin se mohl stát útěchou jeho duši. Po tom všem, co Jótam prožil a zažil, nezanevřel na jakoby krutého Hospodina, ale naopak, ze vší své síly upevnil své cesty. Upevnil své cesty, protože našel vztah k Hospodinu a mluvil o něm jako o svém Bohu!

Pane, chci tě mít na prvním místě, ukaž mi, kde na prvním místě nejsi.