39vyslyš z nebes, ze sídla, kde přebýváš, jejich modlitbu a prosby a zjednej jim právo; odpusť svému lidu, čím proti tobě zhřešili.
Obrácení – hřích dík víře není
Kdy má víra obstála v těžkostech?
Druhá část Šalomounovy vzorové modlitby. Král úplně odhlíží od své pýchy, hledí však na to, co ho může potkat… K víře – a proto to bytostně náleží do modlitby – patří rovněž těžké věci, které musíme zpracovat, které potřebujeme předložit Bohu, ze kterých se potřebujeme (vyz)povídat. Tohle Šalomoun ví dobře, proto o tom mluví: hřích proti nám a utrpení spravedlivého (vv.22–24), prohra (vv.24–25), sucho (vv.26–27), hladomor (vv.28–31), uprchlictví (vv.32–33), válka a hřích vůbec (vv.34–40). Ale ve všem tom, ze všeho toho se lze „obrátit“ k Hospodinu, přece je tu naděje! Naděje mesiášská a zase prorocky ukazující k Ježíši Kristu: „Hospodine Bože, neodmítej pomazaného svého, pamatuj na milosrdenství prokazované svému služebníku Davidovi.“ (v.42)
Pane, buď milostiv!