3A všichni Izraelci viděli sestupující oheň i Hospodinovu slávu nad domem, klesli na dlažbu tváří k zemi, klaněli se a vzdávali chválu Hospodinu, protože je dobrý a že jeho milosrdenství je věčné.
Milost a zodpovědnost?
Obětoval Šalomoun tolik kvůli Bohu, nebo kvůli sobě?
Dva celky: vlastní posvěcení chrámu (vv.1–11) a noční Boží zjevení Šalomounovi (vv.12–22). Čtěme to též jako slovo o tom, že liturgie mají smysl! Není to však o chrámu, ale o Hospodinu, jde o veliké vyznání, že „jeho milosrdenství je věčné“ (vv.3 a 6) a že „je dobrý“ (v.3) – jakákoli liturgie má smysl jen, jde-li o Hospodina a komunikaci jeho milosti!
Noční rozhovor Hospodina s králem je apelem: Mít chrám ve svém středu je ohromná výsada a milost, ale také obrovské riziko a odpovědnost! Jak to později obecně vyjádří Lukáš (6,42b): „Komu bylo mnoho dáno, od toho se mnoho očekává, a komu mnoho svěřili, od toho budou žádat tím více.“ Byl si toho Šalomoun při svém velikášství (čti v.5), vědom!?
Hospodine, díky, že se mnou mluvíš také skrze Bohoslužby…