3Pochválen buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás v Kristu obdařil vším duchovním požehnáním nebeských darů;
Požehnání nebes
Jak se neuzoufat?
„Pane, chci být dobrý křesťan,“ zpíváme v jedné staré duchovní písni a s pokorou dodáváme, že to není vůbec jednoduchý úkol. Je vlastně zvláštní, kolik toho ve svém křesťanském životě pokládáme za úkol, za povinnost. Po slově „povinný“ nelze neslyšet hlasité „vinný“. A my se tak nějak už předem i cítíme. Ne, nejsme dost dobří, dost vytrvalí, věrní, na mnoho věcí už jaksi nezbývá odhodlání či sil. Se smutkem i s notnou dávkou zoufalství se pak modlíme: „Pane, ty ale přece víš, že chci být dobrý křesťan.“
A tady nás Písmo vrací k základu našeho křesťanství. Jsme přijati za syny, a to v Kristu, jak to Bůh chtěl a jak se rozhodl před stvořením světa. Vyvolil nás, odpustil nám naše hříchy, skrze Ježíše Krista tak, jak se sám předem rozhodl. A na tom nikdo nic nezmění, nikdo nás nevytrhne z Jeho ruky. A vším, co potřebujeme, nás bohatě obdaroval, vším duchovním požehnáním nebeských darů. Udělal to z milosti. A tak tu stojíme před ním tak, jak si přál a nezbývá nám než děkovat a chválit tu slávu, která se zjevila v Jeho smilování.
Pane Bože, dík, že smím být „dobrý křesťan“ z tvé milosti.