26Půjdou s námi i naše stáda, ani pazneht tu nezůstane. Budeme z nich brát k službě Hospodinu, svému Bohu. My ještě nevíme, čím budeme Hospodinu sloužit, dokud tam nepřijdeme."
Světlo a tma
Víme, jak se Bohu sloužilo dřív a jak dnes – a jak to budeme dělat dál?
Tma tmoucí. Taková tma, že by se dala krájet. Po tři dny se nikdo neodvážil hnout z místa. To jen Izraelci měli doma světlo. „Když ty jsi nám světlem, spatřujeme světlo,“ říká jeden biblický žalm. Zatímco ti, komu Hospodin světlem není, můžou krájet tmu a beznaděj. Třeba tři dny, což je taky doba, po kterou byl Ježíš v hrobě, v němž ovšem nezůstal. Však se v evangeliu říká, že na svět přišlo pravé světlo a tmy ho nepohltily. „Už táhněte,“ nařídil farao, „jen stáda tu necháte.“ Mojžíš namítl: „Ani pazneht tu nezůstane, všechno bereme s sebou.“ Ve zprávách pak bylo, že farao už se s Mojžíšem odmítá setkat. Ovšem je-li nám světlem Bůh, tma ho nepohltí, i kdyby se rozkrájela. S tím ani farao nic nenadělá. „My ještě nevíme, čím budeme Hospodinu sloužit, dokud tam nepřijdeme,“ řekl faraonovi Mojžíš a nebyl to jen úhybný manévr: vždyť my opravdu nevíme, co od nás bude zapotřebí zítra a pozítří a za rok, a spoléháme, že nám to Hospodin dá poznat.
Bože, děkujeme ti za to, že i do té největší tmy svítí tvé světlo. Dej nám ho vidět. A pomoz, abychom někomu byli světlem i my. Amen.