3A Hospodin zjednal lidu v očích Egypťanů přízeň. Také sám Mojžíš platil v egyptské zemi za velice významného v očích faraónových služebníků i v očích lidu.
Ohlášení poslední rány
Kde hledat naději, když žádnou není vidět?
Mojžíš už k faraonovi nesměl, nicméně ještě jeden vzkaz mu přinesl: „Bohu už s tebou dochází trpělivost. Nechceš pustit jeho prvorozený lid, přijdeš sám o své prvorozené. Ještě budeš prosit, abychom odešli, a budeš se přitom klanět!“ Mojžíš byl hněvem rozpálený do běla (mírnost, jež má být známa všem lidem, si nechal na jindy). Egypťané si Mojžíše docela vážili a měli rádi i Boží lid. Teď mu prý mají vydat své šperky. Že by odškodnění za dlouhá léta otroctví? Nebo že by to tam Izraelci před odchodem vyrabovali? Nebo to bylo něco jako výměnný obchod? Zapeklité otázky, na které se těžko hledá odpověď, ale v médiích dostanou chytlavé titulky a nadpisy – jako vždy, když se jedná o imigranty nebo emigranty, o odsuny, přesuny a vyhánění obyvatel, o majetkové vyrovnání a o závist a nenávist, kterou do toho vždycky někdo přitáhne. Za pozornost stojí, kdo do toho mluví ještě: Hospodin zjednal imigrantům (svému lidu) v očích domorodců (Egypťanů) přízeň. Když Bůh takto promlouvá do našich situací, tak jeho slovu dopřejme prostor a pozornost, nebude to špatně.
Zlato, moc a touha po pomstě mění lidské vztahy k nepoznání mezi národy i mezi blízkými v rodině. Dej nám, Pane, dost síly stavět téhle zlobě hráz. Amen.