14Ten den vám bude dnem pamětním, budete jej slavit jako slavnost Hospodinovu. Budete jej slavit po všechna svá pokolení. To je provždy platné nařízení.
Hod beránka
Umíte Bohu děkovat za něco, co teprve bude?
Přepásáni, s holí v ruce a ve chvatu budete jíst beránka a budete to tak dělat už pořád. To je provždy platné nařízení. Největší svátek připomíná veliké a nečekané vysvobození. Když se slaví narozeniny, to se vzpomíná, co a jak bylo a před kolika lety. Tento svátek, který se má slavit dnes i v budoucnu a vždycky, byl vyhlášen dřív, než to vysvobození vůbec nastalo. Ještě k tomu to bylo v cizině. Nebyl vázán na konkrétní místo nebo chrám: Když pak už byli v zaslíbené zemi a postavili chrám, mělo se slavit jen tam, ale když o něj přišli, svátek se vrátil zase do rodin. Důležitá je přitom pospolitost (přiberte sousedy). Nic ať nezbude do rána, případné zbytky spalte – pro nás i pro potomky je věrnost veledůležitá, avšak vězte, že z vaší včerejší věrnosti se zítřek nepostaví, ze zbytků to nejde: tak je spalte a buďte věrní každý den znovu. My ten svátek velikého vysvobození slavíme po křesťansku každý týden – rovněž s pohledem upřeným do budoucna, protože to naplno ještě nenastalo. Ale už za to děkujeme, jako tenkrát dávní předkové, protože sice ještě nebylo hotovo, ale už prožívali napínavou naději, kterou může dát jen Bůh.
Pane, dopřej našim potomkům, aby po nás zdědili nejen obyvatelnou planetu, ale také kloudné svědectví víry a naděje. Amen.