10Ale Mojžíš Hospodinu namítal: "Prosím, Panovníku, nejsem člověk výmluvný; nebyl jsem dříve, nejsem ani nyní, když ke svému služebníku mluvíš. Mám neobratná ústa a neobratný jazyk." 11Hospodin mu však řekl: "Kdo dal člověku ústa? Kdo působí, že je člověk němý nebo hluchý, vidící nebo slepý? Zdali ne já, Hospodin?
Dar řeči od Hospodina
Je Hospodin první i poslední, propouští a vede svůj lid na svobodu, učí jej mluvit jazykem svobody?
Ústřední příběh knihy Exodus je vyvedení z Egypta. Dar svobody pro Boží lid, „alijat micraim“. Vyvedení a pozvednutí z otroctví. Začíná však poněkud jinak. Nikoliv pouze Hospodinovou výzvou a oslovením, ale na začátku jsou pochybnosti Mojžíše, obdobné pochybnostem dalších proroků. Mojžíš je posléze tím, kdo bude prorokem, vede svůj lid pouští, stojí Hospodinu tváří v tvář, na Sinaji obdrží Tóru. Především je ale i prosebníkem za Boží lid. Ve chvíli, kdy je ulité zlaté tele a Hospodin chce svůj zpronevěřilý lid zahubit, Mojžíš za něj pokorně prosí. Na jeho prosbu je Hospodinův hněv odvrácen. Na samém začátku Mojžíšovy odvahy, přitakání a poslušnosti Bohu je Hospodinova otázka: „Zdali ne já, Hospodin?“
Pane, nauč nás spoléhat se na Tebe, který jsi živý, abychom mohli být Tvými ústy.