16Hospodin řekl Mojžíšovi: "Za časného jitra se postav před faraóna, až vyjde k vodě. Řekneš mu: Toto praví Hospodin: Propusť můj lid, aby mi sloužil!
Svoboda ke službě
Z jaké dnešní nesvobody bychom chtěli ven a proč?
Samá krev a žádná voda. Žáby a komáři, a že jich bylo. „Je to prst Boží,“ uznali dvorní kejklíři, kteří vnímali Boží moc tak, že umí vyčarovat větší zlo než člověk. (Tuhle představu o Bohu jim nezávidím.) Pak se namnožily mouchy. Dotěrné. Všude. Tedy kromě míst, kde žil Boží lid. „Obětujte Hospodinu, ať to skončí, a přimluvte se za mě,“ žadonil farao. Nevěřil Mojžíšovu Bohu, ale co kdyby to přece jen pomohlo, říkal si a řekl to i nahlas. Boží lid se ocitl v situaci, kdy si mohl vychutnávat pocit převahy: nás díky Bohu mouchy netrápí, vás ano, tak se dejte k nám a bude vám líp! Jako nám! Mojžíš však nepořádal náborovou akci, nýbrž vyjednával podmínky pro svobodný život a pro službu Hospodinu. Věděl, že farao Hospodinu nevěří a že jen na čas trochu ustoupil a udělal kompromis. Když vám někdo takový něco slíbí, mnoho to zpravidla neznamená. Myslím, že to Mojžíše nepřekvapilo, tak to prostě bývá.
Bože, někdy od tebe my lidi čekáme nevídané divy, a o to víc přehlížíme, že jsi s námi i nenápadně a že zachraňuješ a pomáháš všem, kdo to potřebují. Amen.