Genesis 42,36

Obilí, peníze a strach

Jak pomáhat těm, kdo se cítí být na dně?

Bratři se vrací domů. Už je jich jen devět. A zkrotli, snad se v nich hnulo svědomí, když znovu zažívají to, co předtím způsobili. Šimeón jim chybí. Proč si Josef vybral za rukojmího právě jeho? Snad ho právě Šimeón chtěl tehdy v poušti v Dótanu zabít? Podle jiných výkladů ovšem Josef Šimona hned po odchodu bratrů rozvázal, nasytil, napojil, vykoupal a pomazal olejem. Zbylí bratři své peníze nacházejí v žocích, a tak tuší, že Josefova krutá hra ještě neskončila. Budou posléze obviněni z krádeže? Když tento text komentoval Jean Kalvín, opakovaně připomínal, že z Josefa bychom si zde příklad brát neměli. Žal a strach cítí i otec Jákob – k Josefovi ztratil ještě Šimeóna, a má přijít i o Benjamína, na němž až přehnaně lpí. Otcův strach se projevuje přehnanými výčitkami vůči synům, kteří se jinak ani chovat nemohli.

Bratři se však změnili: Otci už nelžou a přesně líčí, co zažili. Jenže situace je stále kritická. Rúben, který mívá dobrou vůli, má většinou špatné nápady a jejich realizace je ještě horší. Před dvaceti lety se mu nepodařilo Josefa zachránit a obrečel to. Nyní se k otci chová jak k orientálnímu despotovi a nabízí mu jako rukojmí k možnému usmrcení dva své syny. Urazil tak svého milujícího a milovaného otce? Nevíme. Rodina je na morálním i materiálním dně. Když je největší tma, snad už někde probleskává světélko naděje. Vyčkejme, co ještě přijde!

Prosíme za rodiny, které jsou na dně. Dej jim se odrazit a stoupat vzhůru.