Izaiáš 44,22b

Svoboda

Opravdu stojíme o svobodu?

Dostal ses do otroctví, ale já tě vykoupím, čteme. Krásné zaslíbení, a prorok ho znovu a znovu potvrzuje. Hospodin to jistě vykoná, radujte se. Hospodin je spasitel. Vymůže lidem svobodu, zachrání od zlého, umožní žít. Říkáme, že jsme za to vděční. Ale je to opravdu tak? Chceme to? Přijímáme vysvobození?

Už Boží lid na poušti, sotva vyšel z Egypta, těžko snášel svobodu. Ono je mnohem pohodlnější být otrokem. Ať někdo rozhodne za mě. Ať někdo nahoře všechno promyslí, sestaví a postará se. Ať kdosi hodně chytrý v nějakém světovém centru tahá za drátky a nitky a postrkuje nás ke štěstí. A když to štěstí nepřichází dostatečně rychle, máme na koho nadávat.

Rozhodovat se je obtížné, museli bychom přemýšlet. Nést odpovědnost za sebe je k neunesení. Radši ji hodíme na někoho jiného. Zkoušíme ji hodit i na Hospodina: „Pane, chci plnit tvou vůli, řekni mi přesně, kam mám jet na dovolenou a co si mám dnes obléknout.“ Ale co když Bůh na takovou hru nepřistoupí? Co když z nás nechce mít loutky? Stvořil přece člověka ke svému obrazu.

Hospodine, pomoz mi žít v radosti ze svobody.