Bůh připomíná Izraeli minulé věci. Zasvětil a zasvěcoval svůj lid do plánů a dějinných událostí. I když ten ve své zatvrzelosti nechápal. Přesto ho Bůh učil trpělivě a věrně. Mluvil k němu a ohlašoval a vysvětloval události. Nyní, na prahu vysvobození ze zajetí, slyší o nových věcech. Konec babylonské moci přišel nečekaně rychle. Ten bude opravdovým přelomem, něčím opravdu novým.
Z odstupu můžeme říci, že po Babylonu přišly jiné mocnosti a jiná zajetí. Bylo tedy ono vysvobození tenkrát opravu nové? Bylo. Ale jinak, než by si člověk zpočátku myslel. Stalo se znamením a předzvěstí onoho konečného vysvobození, Boží spásy v Kristu. Ta se zrodila a přichází čistě z Boží svobody a z Božího rozhodnutí. Nevyplývá z logiky světa a jeho dějin. My už na něm máme podíl, ale zároveň je to ještě před námi. Opíráme se o to, co Bůh vykonal (dějiny spásy) a současně se upíráme k tomu, co přichází od Boha (to nové).
Pane, díky za trpělivost s námi; díky za tvé mluvení; díky za věci, které konáš i připravuješ. Tvá věrnost nám dává naději, že tvé plány se naplní.