Izaiáš 50,7

Odvaha k vyznání víry

Máme odvahu, jsme ochotni (situačně) vyznat svou víru v Boha před lidmi, nebo ji raději zamlčíme?

Služebník Boží se nazývá učedníkem a tím nastiňuje svou závislost: Nevystupuje jako majitel slova, ale jako ten, jemuž je slovo svěřeno. Nést Hospodinovo slovo lidu není úkol snadný; naráží na nepochopení a odpor a není divu, že by se mu kdekdo raději vzepřel nebo vyhnul. Služebník nevzdoruje, neuhýbá před utrpením a ponižováním, ani před projevy opovržení a zatracování, ale vydává se svým odpůrcům napospas. Zaznívají tu stejné motivy jako v utrpení Kristově (1Pt 2,23). To, co služebník podstupuje, není výrazem jeho hrdinství ani vytrvalosti, nýbrž vyplývá z vědomí, že je to Boží cesta. Proto, ač lidsky ponižován a tupen, nemůže být skutečně a před Bohem potupen.

Cesta služebníkova utrpení je cesta, kterou vede Hospodin i svůj lid. Podstupovat utrpení pro Boží věci je proto hodnotou nejvyšší (Mt 5,11n).

Pane Ježíši Kriste vyznáváme, že nám často chybí odvaha vystoupit a mluvit v kritických situacích tvým slovem, bránit pravdu a svědčit o tobě. Prosíme tě, podpírej nás svým Duchem, Duchem svatým, abychom nepřestávali být tvými věrnými svědky v situacích, kdy je toho třeba. Amen