4Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen. 5Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni.
Očišťování od vin, hříchů
Jak může někdo vzít na sebe cizí hříchy a tím způsobit očištění jejich dosavadních nositelů?
Důvodem služebníkova ponížení a jizev nejsou jeho vlastní hříchy, jak se domnívají lidé. Služebník na sebe vzal a nesl jejich nemoci a bolesti, jejich hříchy a nepravosti. Nejde o hříchy z pomýlení a nedbalosti, nýbrž o cílevědomé provinění pramenicí z vnitřní vzpoury proti Bohu (sr Jb 34,37) a vědomé uchýlení se od spravedlnosti (sr Ž 31,11). Tyto hříchy bere na sebe a nese Hospodinův služebník a je jimi proklán a zmučen. Ale to vše patří k očistnému procesu světa: Hospodin chystá svůj pokoj, plnost blaha všem a vede je k němu. Z jizev služebníka (dosl. podlitin, ran po bičování) vychází uzdravení pro všechny.
Jak může někdo vzít na sebe cizí hříchy a tím způsobit očištění jejich dosavadních nositelů? Existují tři teorie: 1. Právní, spojená se jménem raného scholastika Anselma z Canterbury: Hřích je vina před Bohem, která si podle Boží spravedlnosti zaslouží trest. Viník se může trestu vyhnout tím, že na sebe vezme jeho vinu a podstoupí trest někdo jiný. Je to teorie velmi logická a srozumitelná, zkresluje však Boží spravedlnosti tím, že v ní omezuje prostor pro lásku a odpuštění.
2. Psychologická, podle které utrpení spravedlivého neodolatelně působí na hříšníkovo svědomí, že se s lítostí vzdá hříchu a obrátí se na dobrou cestu. Tato teorie přeceňuje hříšníkovo svědomí a podceňuje moc hříchu nad lidským nitrem. 3. Ontologická (fil. směr zabývající se jsoucnem a bytím), rozpracovaná zvláště církevními otci Irenejem Lyonským a Řehořem Nysským: Boží svět tvoří ontologickou, bytostnou jednotu, organismus, do kterého hřích vniká jako rozleptávající nemoc. Spravedlivý, čistý Boží léčitel, vstupuje do jednoty nakaženého organismu a propůjčuje mu své ochranné látky, soustředí působení nemoci na sebe a v sobě ji přemáhá a ničí, čímž od ní osvobozuje celý organismus. Boj s chorobou je úporný a léčitel vrchovatě prožívá utrpení těžkého pacienta, znetvořenění nemocí a nakonec smrt, jež nemoc definitivně zničí. Tato teorie je nejbližší prorokovu chápání očistného díla služebníkova. Napovídá tomu zmínka o převzetí a nesení našich nemocí a bolestí, o jeho jizvách, jimiž jsme uzdraveni, a o jeho mučení a proklání naší nevěrností a nepravostí.
Pane Ježíši Kriste, kéž ti nepřestáváme být vděčni-za tvůj život, dílo, oběť za nás, a vzkříšení, i když to v plnosti stále nechápeme. Kéž nám dáš rozpoznávat naše hříchy z pomýlení a nedbalosti, a naproti tomu vědomé odchýlení se od spravedlivé cesty životem; cesty v tvém Duchu, Duchu Kristově. Amen