70Tu mu řekli všichni: "Jsi tedy Syn Boží?" On jim odpověděl: "Vy sami říkáte, že já jsem."
Spasitel neodporuje Pravdě
Jakou mě dnes posvětíš pravdou?
Dnes se v dalším velikonočním textu vracíme k původnímu záměru – budeme sledovat, jak na Ježíše reagují ostatní. Opustili jsme dvůr velekněze Annáše spolu s prchajícím Petrem. Vojáky chrámové stráže ale tenhle bývalý rybář vůbec nezajímá. Pro zpestření služby se posmívají vězni, kterého bez boje před chvílí zajali. Ucho jednoho z nich je už zapomenuto? Stvořitel všehomíra je posmíván, schytává mnohé rány, je zasypáván přívalem sprostých slov. Od večera až do rozednění. Vojáci jako by neznali únavu. Přitom sprostá slova a sprostá nálada jen zakrývá prázdnotu jejich existence, (a až to jednou zas přijde na nás, zakryjí prázdnotu naší existence v té chvíli).
Ti, kteří nechali Ježíše zatknout, tedy přední kněží, starší z lidu i velitelé stráže, si v noci byli odpočinout. Ráno k sobě přibrali ještě znalce Písma, a svolali židovskou veleradu – sanhedrin. Z dochovaných biblických záznamů víme, že některé členy velerady na toto shromáždění ale nepozvali. Báli se jejich možné přítomnosti. Báli se, že by zvrátili jejich zvrácené záměry.
Z čeho že je Ježíš obžalován? Z toho, že se prohlašuje za Božího Syna. Z toho, že je Synem člověka, z toho, že je Mesiášem, Spasitelem světa. Je obžalován za to, že JE, kterým opravdu JE. „Takže jsi Boží Syn?“ řekli všichni. „Sami říkáte, že jsem,“ odpověděl Ježíš.
Spasitel vyslovené pravdě neodporuje. Jsem, který jsem, je totiž sám Pravdou.
Pro nás z toho platí jasné poučení. Pravdu nelze mít. Pravdu nejde vlastnit, protože jen Jeden je Pravda. Pravda není něco, není ani něčí. Pravda je NĚKDO.
„Pravda je přístupná všem, ještě nikdo ji neuchvátil pro sebe.“ (Lucius Annaeus Seneca)
Bože, vrať světu Pravdu! (Karel Čapek, Lidové noviny, 25. 9. 1938)