Lukáš 3,3

Bez pokání to nejde

Kdo v mé blízkosti potřebuje Ježíše?

Občas od nějakého nevěřícího člověka slyším, že pokud Bůh náhodou existuje, tak že se do nebe dostanou, protože jsou dobří lidé. Dovolte, že se tady podělím o příklad, který jsem slyšel od pastora Timothy Kellera.

Představte si ovdovělou ženu, která vychovává svého jediného syna. Dává mu to nejlepší, co může, dobře ho vychovává, vede ho k dobrým hodnotám. Učí ho, aby byl vždy pracovitý, aby byl spravedlivý, aby pomáhal potřebným. Sama těžce pracuje, aby mu mohla zaplatit dobré školy, a on opravdu vystuduje prestižní univerzitu. Ale potom, co dostane diplom, už svoji mámu nikdy nenavštíví a nikdy s ní nepromluví. Jen na Vánoce ji pošle pohlednici. Nezvedá ji telefon, neodpovídá na její emaily. Ale jinak je to dobrý člověk. Žije přesně tak, jak jej učila. Je pracovitý, spravedlivý a pomáhá potřebným. A ve svém srdci si říká: Dělám přesně to, co mne máma učila. To snad stačí! A my všichni bychom řekli: Nestačí! Vždyť ignoruje svoji mámu.

Pokud na této zemi žijeme bez Ježíše, budeme bez Něj i na věčnosti. Jediným lékem je pokání.

Pane, dej milost pokání těm, kdo Tě ve svém životě ignorují.