Marek 14,8

Dělejme, co máme

Jsem ochotný?

Přátelé, to, co se událo v domě Šimona Malomocného skrze ženu, která Ježíše pomazala drahocenným nardovým olejem, mě osobně velmi oslovuje. Víte, ten olej měl cenu tři sta denárů. Víme, že tenkrát byl jeden denár celodenní mzda. To znamená, že ten olej měl cenu skoro ročního výdělku. Jen pro představu, v dnešní době by to bylo kolem 400 000 korun. Je to jen pro představu. Ta žena si musela nejen vážit osobního setkání s Ježíšem, ale učinila i prorocký úkon, že Ježíše pomazala k pohřbu. Ať vědomě, nebo spíše nevědomě, nebylo jí líto i toho nejcennějšího, co měla. Hodně tím pobouřila některé z učedníků, ale tu ženu to vůbec nezastavilo.

Tak by to mělo být i s námi. Přicházet k Pánu Ježíši s tím nejcennějším, co máme. Jsem ochotný dát Ježíši vše, včetně všech mých rozhodnutí, kroků a samozřejmě i své budoucnosti? Nebo se pozastavím nad tím, zda bych mohl s těmi svými cennostmi naložit jinak, aby mě lidé více obdivovali? Tu ženu nic nezastavilo, ale jak jsme na tom my? Stále přemýšlíme, zda se nám vztah s Pánem Ježíšem vyplatí? Kéž je nám tato žena s nardovým olejem k povzbuzení, abychom vždy dělali, co máme a byli ochotní jít stále za Pánem Ježíšem.

Pane Ježíši, ty jsi hoden následování. Jsi můj Spasitel. Děkuji.