Marek 4,40

Unavení v jedné lodi

Důvěřuji ve všem Bohu a jeho uzdravující přítomnosti?

Plujeme životem jak ty lodě po jezeře. Nastoupili jsme do loďky spolu s druhými – dost možná jsme si většinu spolucestujících ani nevybrali – a už se s nimi vezeme! A ti, které jsme si svobodně vyvolili na společnou plavbu, nejsou mnohdy těmi, kdo by nám to houpání se ze strany na stranu zrovna ulehčovali. Někteří zkoušíme přeskakovat z lodi do lodi. Jen málokdo plujeme s jedním týmž člověkem víc jak sedmdesát let. Jsou tací mezi námi, kteří vědí, co to je být padesát, šedesát, sedmdesát let s týmž člověkem v jedné lodi. Můžeme na to s oněmělým údivem hledět a ptát se, kolik radosti, kolik bolesti a kolik úpěnlivých modliteb to obnáší.

Díky Ježíši Kristu naše plavba nedopadla fiaskem – tak vyznávají věřící. Díky němu, který se nám dokáže tak přiblížit, že je z toho k smrti unavený. Díky němu jsme nejednu bouři žití přežili a neutopili jsme se zcela ve strachu. Ani v těch příštích bouřích nechceme být ustrašení a nevěřící, jako někdy dřív. Jsme s druhými na jedné lodi a s Kristem.

Pane, pomoz, ať odoláme útokům strachu a ve všem ti důvěřujeme!