Marek 5,17

Odmítnutí záchrany

Zažil jsem někdy, že by Ježíšovo slovo bylo pro mě nepohodlné?

Dvakrát je během jednoho dopoledne Ježíš žádán, aby se sbalil a šel svou cestou jinam. Nebylo to poprvé. A nebylo to zdaleka naposledy. Ježíšova slova tnou do živého a otřásají našimi jistotami i navyklými způsoby myšlení. Ježíšovy činy mění zaběhnuté pořádky i nepořádky. Evangelium zachraňující z marného způsobu života není a nebude vždy přijímáno s nadšením. Když člověk otevře svou mysl, začínají se dít věci. Těší to i bolí.

Aby šel do háje, Ježíše prosí ve shodě démoni a pak též spořádaní občané Gerasy. Démoni či nejrůznější běsy chtějí na lidi (po)sedat. Táhnout je k zemi. Zdaleka ne všichni takto osedlaní lidé se sehnutou duší běhají jen mezi hroby. Posedlost se projevuje často jako strach. Lidé se bojí smrti, cizích příchozích, bolesti, nemocí, umírání, nouze a všechny tyto strachy umí změnit člověka k nepoznání. Jsou to ještě ony, ty šťastné a Bohu důvěřující bytosti? Nebo je cosi obsadilo a začalo diktovat, proč a čeho všeho se bát?

Pane, pomoz, ať odoláme útokům strachu a hledáme záchranu u tebe!