41Potom vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, dobrořečil, lámal chleby a dával učedníkům, aby jim je předkládali. I ty dvě ryby rozdělil všem.
Sami máme málo
Máte lásku na rozdávání?
Dejte vy lidem jíst, říká Ježíš své církvi. Kolik máte chlebů? Kolik máte pro sebe? Dejte to ostatním. Kolik máte u sebe k posílení? Kolik máte víry? Kolik máte lásky? Kolik máte naděje? Kolik toho všeho máte pro svůj užitek? Tak to vezměte, dejte to dohromady a rozdejte to.
No, Pane, to bude trochu problém. Já nevím, kolik ty odhaduješ, že toho máme. My máme opravdu tak akorát pro sebe. Jaks přišel na to, že máme víru na rozdávání a lásku pro cizí lidi? Sami pro sebe bychom potřebovali víc – nevidíš? Myslíš, že máme tolik naděje, aby to vystačilo pro lidi kolem nás?
Prostě máme spíš za to, že nebude stačit pro kohokoliv. Ať se každý běží postarat sám o sebe, dokud je čas. Já vím, zní to divně. Nevím, jestli bychom se za to neměli stydět, ale my máme vážně jenom pět chlebů a dvě ryby. Vždyť říkám: akorát tak pro nás. Není na rozdávání. Každý ať se pere o svůj kus chleba a dá si sám pozor na kůstky ze své ryby.
Pane, vezmi si to málo z nás, co je použitelné, a proměň to ve službu druhým.