50všichni ho totiž viděli a vyděsili se. On však na ně hned promluvil: "Vzchopte se, já jsem to, nebojte se!"
Nezajištěnost víry
S kým jsem na jedné lodi?
Být na lodi uprostřed noci a větru. To je situace všech mužů a žen, kteří uposlechli Ježíšova slova a rozhodli se žít vírou. Nikoliv náboženstvím, nikoliv církví, nikoliv jen tradicí, byť by to byly osvědčené mravy. Nikoliv jen nějakým přesvědčením. Byť by to bylo třeba přesvědčení, že Bůh existuje nebo že slušnost se vyplácí. Lidi, kterým stačí ušlechtilá přesvědčení, zůstávají někde na břehu s pevnou půdou pod nohama.
Tito lidé do té chatrné loďky nenastupují. Spousta z nich bude chodit někam do synagogy či později do kostela, spousta z nich bude vzdělaných a vychová příkladně své děti. K tomu všemu nepotřebují věřit.
Učedníci nastupují do lodi. Až tohle je víra. Vydat se na cestu, na noc, na vodu, protože mě k tomu přimělo životodárné slovo toho, na nějž jsem se rozhodl spolehnout – to je počátek víry. Jak vypadá věření dál? To se vyjeví až v bouři, až uprostřed temnoty noci. V bouři ve čtyři ráno jim dochází, k čemu se rozhodli. A bojí se. Celou dobu, než on zas přijde a promluví.
Pane, když jsme znaveni v bouřích žití, ty při nás stůj a utišuj nás svým slovem.