Marek 9,29

Vždycky v Boží ruce

Jsem ochoten vydat Bohu všechny své bolesti, nebo si je chci ponechat?                                  

Ve světě existují duchové, kteří ohrožují člověka na životě. Setkáváme se s příběhem posedlého chlapce. Zlý duch dokáže uvalit na dítě křeče a strhnout ho do vody i do ohně, aby ho zahubil. Nikdo mu nedokáže pomoci.

Setkáváme se v příběhu s mladým mužem, Ježíšem Kristem, který byl za nás pokřtěn, bude sám křtít Duchem a ohněm a dokáže pomoci všem. Neublíží, nalomenou třtinu nedolomí, je vládcem pokoje!

Jedno z mých dětí bylo vážně nemocné. Bylo na hranici smrti. Jako rodič bych udělal cokoliv. Ale naštěstí se stal zázrak.

Jako farář se ale čas od času vracím do úzkostných chvil se svými farníky. Někdy se zázrak nestane. Proč jsme zlého ducha nemohli vyhnat my?

Může vyjít jen modlitbou a postem. Úzkostlivě počítáme vteřiny našeho života, ale už nepočítáme s nekonečnou milostí. V krizových situacích nemám nic jiného než slova modlitby. A tak o tom možná moji farníci nevědí, ale modlím se za ně ve skrytu duše a mimo zraky lidí. Má naděje je v tom, ke komu se modlím – v Kristu Pánu, nikoliv v tom, zač se modlím.           

Pane, děkujeme za tvou přítomnost a prosíme drž ve své ruce ty, kteří si myslí, že už je všechno dobré opustilo. Amen