Marek 9,36

Lidská pýcha

Počítám zásluhy, nebo přijímám milost?                                                                                                             

Jako malé děcko jsem chtěl být popelářem, který se vozí na stupátku Kuka vozu. Myslím si, že to byl skvělý nápad.  Potom jsem ale pochopil, jak to ve světě chodí, a tak jsem změnil názor. Následovala v mých snech povolání jako: astronaut, vekslák, bankéř, prezident, cukrář, pilot, učitel, farář atd. Lidé si vás potom více váží a cení a potřebují vás. Dnešní oddíl je o veledůležitých Kristových učednících. Alespoň si to o sobě myslí. Jsou tak důležití a namyšlení, že by odháněli i ty, kdo konají v Kristově jménu (ale sami anonymně) dobré dílo. Když jim Ježíš vykládá o kříži a ukřižování, nechtějí o tom slyšet. Kříž je tak ponižující.

Ježíš postaví dítě mezi učedníky. Dítě, které netuší proč to udělal, nezná svět kariéry, důležitosti a úspěchu. Dítě závislé na okolí, rodičích, milosti.

Když Ježíš volá v Getsemane ke svému Otci, vidím také Boží dítě závislé na milosti. Kdo přijímá takové dítě, mne přijímá. Ježíš nedělá kariéru, ale odklízí binec, za který můžeme. Ježíš nelpěl na své rovnosti s nebesy, ale vystoupil na stupátko kříže. Na tom dřevě kříže ho vidí každý, ale nikdo z nás na jeho místo nechce.   

Pane, děkujeme za to, že probité a zkrvavené ruce natahuješ k těm, kdo si nechtějí ušpinit ty své. Amen