16Moudrý se bojí a odvrací se od zlého, kdežto hlupák se vypíná a cítí se v bezpečí.
Falešná jistota
Co ti dává jistotu, na koho spoléháš?
Opět zde máme rozdíl mezi moudrým a pošetilým. Moudrý je popsán jako ten, kdo je opatrný, zvažuje a zlému se raději vyhne. Protože si uvědomuje, jaké můžou být následky. Kdežto pošetilý nic nezvažuje, je mu jedno, jak to může dopadnout, jak špatný může být výsledek jeho cesty. I když hrozí nebezpečí a pád, pořád se cítí sebejistě.
Jde ale o falešnou sebejistotu. Podle překladu B21 pošetilý pěstuje sebeklam (v.8). Uvažuje asi takto: jsem dobrý, zvládnu to, nic nehrozí, nic se mi nestane, nepotřebuji něčí pomoc apod. O to větší je potom pád a zhroucení falešných jistot. Moje zkušenost je podobná: když jsem spoléhal jen na sebe a podcenil nebezpečí, přišel pád a dostal jsem zaslouženou lekci. Spoléhat jen na sebe vede k domýšlivosti, spoléhat na Boha vede k pokoře a důvěře. On je skála, která se nezhroutí nikdy.
Pýcha předchází pád, domýšlivost klopýtnutí. (Př 16,18)