Přísloví 17,5

Proti posmívání

Jak dobře umíme posoudit naše bližní?

Soudit druhé nebo se jim dokonce posmívat má řadu rizik. První je, že se při posuzování druhých můžeme příšerně mýlit. Neznáme celý příběh, a ne každý chudý je neschopný neumětel, věčný smolař nebo lenoch, co se štítí práce. Stále více lidí se například vědomě zříká majetku ve prospěch prostého, jednoduchého života. Jindy vás překvapí, jaké částky někdo zdánlivě chudý věnuje na bohulibé účely. Nesuďme tedy ukvapeně. Za druhé je důležité si uvědomit, že se v situaci onoho chudého můžeme velice snadno ocitnout i my. Dostáváme se v životě do různých situací. Někdy se zadaří, jindy vůbec. A kde je pak naše povýšenost a úšklebky? Ale dnešní přísloví nám připomíná ještě jednu skutečnost. Je snadné odsoudit, někomu se vysmát, povýšenecky komentovat něčí neúspěch, ale nezapomeňme, kdo je Stvořitel a Otec všech lidí. Jsme bohatí, chytří, šikovní, krásní a nebo také tak úplně ne. Ale jsme v plánu Boha. On vidí svůj sen o člověku, svůj plán, vidí v nás potenciál, co do nás vložil. Chrání své nejmenší a zrazuje nás od všeho souzení, ponižování a zatracování.

Pane, nauč nás vidět v bližních krásu Tvého stvoření.