1Tu přišli do Antiochie někteří lidé z Judska a začali bratry učit: "Nepřijmete-li obřízku, jak to předpisuje Mojžíšův zákon, nemůžete být spaseni." 2Pavel a Barnabáš s tím nesouhlasili a dostali se s nimi do sporu; proto bylo rozhodnuto, aby ti dva a ještě někteří jiní z Antiochie šli do Jeruzaléma a předložili tuto otázku apoštolům a starším.
Uprostřed sporu
Poddanost služebníků
V dnešní době se spory až příliš často řeší hádkami, rozchody či soudy. Každý chce obhájit tu „svou“ pravdu či poznání. I v době první církve docházelo k rozkolům
a neshodám, nezřídka kvůli nauce či přímo Zákonu.
Pavel a Barnabáš osvědčují postoj pokorných služebníků v kritické chvíli, v níž se rozhoduje o tom, zda dobrá zpráva o záchraně člověka skrze Ježíšovu oběť na kříži
a jeho zmrtvýchvstání zahrne i ty, kteří doposud nežili podle Mojžíšových zákonů.
Přes neshody v této otázce se nakonec poddali rozhodnutí bratří a vydali se do Jeruzaléma, aby vyslechli verdikt zkušenějších.
Jak spory řešíme my? Postavíme si hlavu, jdeme si svou cestou, necháme pochybnosti a pochybující za sebou, nebereme ohled na druhé? Pokud chceme uspět, není zcela od věci osvojit si postoj skutečného služebníka.
Otče drahý, prosíme Tě o to, abys naše srdce vždy udržoval v pokoře a skromnosti. Pokud máme vstoupit do sporů, ať to nejsou naše věci, které obhajujeme, nýbrž ty tvoje. A nechť tak vždy činíme v úctě k druhým lidem.