26Proto vám v tento den prohlašuji před Bohem, že mou vinou nikdo nezahyne, 27neboť jsem vám oznámil celou Boží vůli a nic jsem nezamlčel.
Vy jste to věděli? A proč jste nám nic neřekli?
Jak mohu sdílet s lidmi Boží vůli?
Pavel vždy vyvyšoval Boží zákon. Ani obava, že někoho urazí, ani touha po přátelství nebo uznání nemohly apoštola přimět k tomu, aby jim zatajil slova, která mu Bůh dal pro jejich poučení, varování či nápravu. I dnes Bůh od svých služebníků očekává, že budou směle hlásat jeho slovo a plnit jeho příkazy. Kristův následovník by neměl lidem předkládat pouze ty pravdy, které se jim nejvíce zamlouvají, a přitom jim zamlčovat vše, co by jim mohlo být nepříjemné. Měl by velmi pečlivě dohlížet na rozvoj jejich charakteru. Jestliže zjistí, že někteří z jeho stáda hřeší, je jako věrný pastýř povinen poučit je s ohledem na danou situaci z Božího slova. Pokud však dovolí, aby si dál šli sebejistě svou vlastní cestou, aniž by je varoval, bude se za ně zodpovídat. Duchovní, který chce splnit svůj důležitý úkol, musí ty, kdo mu byli svěřeni, věrně poučovat o všech bodech křesťanské věrouky svým slovem i svým životem. Musí jim ukazovat, jací mají být a jak mají jednat, aby obstáli, až nastane velký den našeho Boha. Pouze věrný učitel pravdy bude moci v závěru svého působení spolu s Pavlem říct: “Mou vinou nikdo nezahyne.”
Pane, uč mne žít čestný život; uč mne nezamlčet nic z toho, co znám.