Skutky 21,22-23

Dobrá rada

Jaké rady dávám a jaké poslouchám?

Apoštol Pavel předal starším v Jeruzalémě štědré dary, které potvrzovaly Pavlovo svědectví o věrnosti nových sborů založených mezi pohany. Vedoucí představitelé církve si uvědomili, že jejich jednání proti Pavlovi nebylo správné. Nyní měli jedinečnou příležitost otevřeně vyznat, že skrze Pavla působil Bůh a že chybovali, když se nechali svést zprávami jeho nepřátel k žárlivosti a předsudkům. Nepokusili se však společnými silami zjednat ukřivděnému apoštolovi spravedlnost. Místo toho mu dali radu, z níž bylo zřejmé, že je stále ještě ovládá pocit, že si Pavel za přetrvávající zaujatost do značné míry může sám. Nepostavili se velkoryse na jeho obranu a nesnažili se nespokojeným bratřím dokázat, že jsou v neprávu. Chtěli dosáhnout kompromisu tím, že mu poradili, jak má podle jejich názoru jednat, aby odstranil všechny důvody k nedorozumění.

Když si uvědomíme, jak velmi Pavel toužil po jednotě se svými bratry, jak ohleduplně jednal se slabými ve víře, jak si vážil apoštolů, kteří byli s Kristem, a zejména Jakuba, bratra Ježíšova, a jak se snažil vyjít každému člověku, pokud možno co nejvíce vstříc, aniž by se přitom vzdal svých zásad, pak nás nepřekvapí, že se nechal přesvědčit. Svými snahami o usmíření však vytouženého cíle nedosáhl. Pouze urychlil to, že předpověděné utrpení ho postihlo dřív. Církev tak přišla o jeden ze svých nejsilnějších pilířů a křesťané ve všech zemích byli naplněni zármutkem.

Pane, dej mi moudrost, abych nedával rady podle sebe, ale hledal Tvé rady.