Skutky 21,31-32

V ohrožení života

Věděl Vševědoucí Bůh, co budu prožívat zítra a má pro mě připraveno řešení té situace?

Ti, kdo Pavlovi radili, aby se v chrámu připojil k nazírskému obřadu, si plně neuvědomovali, jak velkému nebezpečí se tím apoštol vystaví. V té době pobývali v Jeruzalémě lidé z mnoha zemí, kteří sem přišli na bohoslužby. Když Pavel plnil úkol, který dostal od Boha, a zvěstoval evangelium pohanům, navštívil řadu největších měst světa. Tisíce cizinců, kteří přišli do Jeruzaléma na svátky, ho dobře znali. Byli mezi nimi i takoví, kteří ho hluboce nenáviděli. Když apoštol vstupoval při veřejné příležitosti do chrámu, riskoval tím svůj život. Po několik dní vcházel do chrámu a vycházel z něj a nikdo z účastníků bohoslužby si ho zřejmě nevšiml. Ale krátce před uplynutím stanovené doby ho poznalo několik židů z provincie Asie. Vrhli se na něj s ďábelskou zuřivostí.

Jestliže neobřezaný člověk vstoupil do vnitřního nádvoří této posvátné budovy, spáchal podle židovského zákona zločin, který se trestal smrtí. Lidé viděli Pavla ve městě ve společnosti Trofima z Efezu a domnívali se, že ho s sebou přivedl do chrámu. To však neudělal; a protože sám byl Žid, tím, že vešel do chrámu, neporušil židovský zákon. I když tedy bylo obvinění židů zcela nepravdivé, dokázalo v lidech probudit předsudky. Strhl se pokřik, který se nesl chrámovými nádvořími, a shromážděného davu se zmocnilo silné vzrušení. Zpráva se rychle roznesla po Jeruzalémě. Skutečnost, že se odpadlý žid odvážil znesvětit chrám právě v době, kdy sem na bohoslužby přišly tisíce lidí ze všech koutů světa, rozpoutala v davu ty nejprudší vášně.

Uprostřed této vřavy zůstal apoštol klidný a vyrovnaný. Jeho myšlenky se upíraly k Bohu a věděl, že je obklopen nebeskými anděly.

Pane, Ty jsi o mně věděl ještě před mým narozením. Uč mne důvěřovat Ti v každé životní situaci. Vím, že Ty máš řešení.