3"Já jsem Žid a narodil jsem se v Tarsu v Kilikii, ale vychován jsem byl zde v Jeruzalémě. V Gamalielově škole jsem byl přesně vyučen zákonu našich otců. Byl jsem právě tak plný horlivosti pro Boha, jako jste dnes vy všichni,
Horlivý pro Boha
Jak smýšlím o lidech, kteří věří jinak než já?
Nikdo nemohl Pavlova slova popřít, protože skutečnosti, o nichž hovořil, byly mnoha židům, kteří stále ještě žili v Jeruzalémě, dobře známy. Pak apoštol mluvil o tom, že kdysi také horlivě pronásledoval Kristovy učedníky, a dokonce je i vydával na smrt. Vylíčil svým posluchačům okolnosti svého obrácení a vyprávěl jim, jak nakonec musel odložit svou pýchu a sklonit se před ukřižovaným Ježíšem Nazaretským. Kdyby se pustil se svými protivníky do diskuze, tvrdošíjně by odmítali si ho vyslechnout. Vyprávění o jeho zkušenostech však na ně zapůsobilo velmi přesvědčivě, takže se na chvíli zdálo, že je obměkčil a že začali být mnohem přístupnější.
Potom se jim Pavel snažil vysvětlit, že mezi pohany nezačal působit ze svého vlastního rozhodnutí. Toužil pracovat pro svůj národ; ale právě v jeruzalémském chrámě k němu Bůh promluvil ve vidění a přikázal mu, aby se vydal “daleko k pohanům” Sk 22,21.
Až do této chvíle mu lidé dychtivě naslouchali. Když však ve svém příběhu dospěl až k okamžiku, kdy byl povolán stát se Kristovým poslem mezi pohany, opět se jich zmocnila zuřivost. Byli zvyklí považovat se za jediný národ, jemuž byl Bůh nakloněn. Proto nebyli ochotni připustit, že by i pohané, jimiž pohrdali, měli mít podíl na výsadách, které až dosud vztahovali výhradně na sebe. Proto volali tak hlasitě, až řečníka překřičeli: ‘Sprovoď ho ze světa! Nesmí zůstat na živu!’ Sk 22,22
Pane, prosím o pokorné srdce, abych neměl pýchu na mou (jedinou správnou) verzi náboženství.