11Jestliže jsem vinen a spáchal jsem něco, za co si zasloužím smrt, nezdráhám se zemřít. Není-li však pravda, z čeho mě tito žalobci obviňují, nikdo mě jim nemůže vydat. Odvolávám se k císaři."
Odvolávám se k císaři!
Měl to Pavel nechat na Bohu, nebo měl jednat on?
Co to ten Pavel udělal? Důvěřoval Pavel vůbec Bohu? Docela rozdíl mezi apoštolem Petrem, který klidně spal ve vězení – noc před popravou, dokud ho Bůh z vězení nevyvedl. Důvěřoval Bohu, že pokud bude chtít, tak ho z vězení zachrání. Ale co Pavel, který se odvolává k císaři. Vždyť Bůh ho mohl do Říma dostat i jinak.
Císařem byl v té době Nero, který opravdu neuvěřitelně krutým způsobem pronásledoval křesťany. K němu se Pavel dovolává spravedlnosti? Poselství této části Skutků je to, že dokonce Římské impérium, prototyp antikristovské říše, bylo nástrojem, které si Bůh mohl libovolně použít. Pavel se tím dostal k těm nejvýše postaveným vládcům a naplnilo se zaslíbení, které mu dal. Přestože to bylo v okovech.
Vždy to je spolupůsobení lidského faktoru a Božího jednání, které způsobí, že se stane Boží vůle. Bůh někdy začne jednat tím, že nechá jednat nás, že nás nechá zaujmout správný a zodpovědný lidský postoj k dané situaci.
Někdy je čas modlit se a čekat na Boha – jindy je čas modlit se a jednat! Vzít věci do svých rukou, protože se Bůh rozhodnul naše ruce (nebo naši hlavu) použit jako svůj nástroj.
Pane, pomoz nám prosím rozpoznat, kdy máme čekat a kdy máme jednat.