30Pavel zůstal celé dva roky v najatém bytě a přijímal všechny, kdo za ním přišli, 31zvěstoval Boží království a učil všemu o Pánu Ježíši Kristu bez bázně a bez překážek.
Evangelium spoutáno není
Co mi překáží, čeho se bojím a co mi nasazuje okovy? A co mě dělá svobodným?
Nakonec po všech dramatech bezpečně doputovali do velikého Říma. Kniha Skutků apoštolů vypovídá o jejich vděčnosti a úlevě. Nesmíme však zapomenout na jednu zásadní věc: Pavel přichází do Říma jako vězeň, nosí trvale okovy, žije pod dohledem vojáků a čeká na soud! On sám navíc tuší „konec svého běhu“. Zdá se ale, že jeho práci na díle evangelia to nijak zvlášť nepřekáží. Vydán do Pánových rukou, může být vlastně podivuhodně svobodný a tvůrčí. Sám vyznává „snáším pouta jako zločinec, ale Boží slovo spoutáno není“.
Setkáváme se tu s Boží fantazií a tvůrčí Boží silou, která se projevuje ve velmi paradoxních situacích. Ve hře je Ježíšova svrchovaná svoboda, on je Pán a jedná svobodně k záchraně svých bratří a sester: nedá se zkorumpovat v pokušeních na poušti, v Nazaretě odchází nedotčen ze středu nenávistného zástupu, v Getsemanech před ním stráž padá na zem, kámen od jeho hrobu je odvalen, za učedníky přichází zavřenými dveřmi, své apoštoly vyvádí ze zamčených žalářů… a z našeho života dělá úrodné pole pro své pověstné hořčičné semeno, ať se děje cokoliv.
Velebím tě, Otče, Pane nebe a země, že jsi tyto věci ukryl před moudrými a chytrými a odhalil jsi je maličkým!