Žalm 120,2

Dovolená od práce a starostí

Jak chci trávit svoje dovolené?

Třikrát ročně měl každý věřící za povinnost vzít si dovolenou. Tu nestrávil nicneděláním u moře, ale cestou za Pánem Bohem, cestou do Chrámu v Jeruzalémě. Podle vzdálenosti místa bydliště od Chrámu každá tato „dovolená“ trvala zhruba tři týdny až měsíc: týden cesty tam, týden svátky v Jeruzalémě, týden cesty zpět. Kromě všech desátků a darů třikrát ročně přinášel věřící mimořádný dar vděčnosti. (Dt 16,16.17)

Poutní písně (nadpis žalmů 120-134), hebrejsky doslova píseň stupňů či píseň výstupu se zpívaly nejen cestou, ale zejména v závěrečném úseku poutě do Chrámu při výstupu do Jeruzaléma, kdy už bylo město na dohled. Pokud člověk nebyl jen formálně věřící, každá cesta byla spojena se zpytováním svého srdce a pohnutek. Během týdenního pobytu v Jeruzalémě byl prostor přemýšlet nad významem všech symbolů Bohem ustanoveného svátku.

Každý upřímný poutník se vracel domů a provázelo jej Boží požehnání – důsledek jeho setkání se s Bohem.

Pane, ukaž mi náplň mojí dovolené podle Tvého srdce.